Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2020

Přepis televizního rozhovoru s George Harrisonem a Ravi Shankarem z roku 1997, který odvysílala televize také u nás.

G: Dobrý den.
Písně Indie, to je název alba vycházejícího ve Francii. Ve Spojených státech již bylo vydáno před několika měsíci. Toto album Ravi Shankara produkoval George Harrison. Jde o původní skladby Ravi Shankara, založené na tradičních indických motivech. Ravi, co nám o tom řeknete?
R: Jedná se o velmi staré formy véd a upanišad, našich starých textů. Po staletí se tyto texty udržovaly ústním podáním. Jejich tradici udržovala skupina Brahmínů - kazatelů. Vybral jsem pouze verše hovořící o míru, o lásce, o vnitřním klidu, přírodě, o těle, mysli a duchu. Pokusil jsem se zachovat jejich původní způsob podání. Přednášely se v třítónové melodii tzv. magických tónů. Jeden základní, další dva o stupeň výš nebo níž. Tyto tóny se v melodii střídají. Vše je pak podloženo doprovodem nástrojů. Použil jsem violoncella, housle, violy, harfy, bambusové flétny a také vínu, což je loutně podobný nástroj z jihu Indie. Na několika místech jsou také rytmické nástroje. Výsledný zvuk je moderní, ale současně tradičně autentický.
Georgi, Vy jste producentem tohoto alba, také se na něm podílíte jako hráč. Čím vás indická hudba přitahuje?
G: Indická hudba je hluboká a nadčasová. Není to hudba, která přichází a druhého dne upadá v zapomění. Nese v sobě hluboký duchovní obsah. Raviho další nahrávky sahají až k vážné hudbě. Mám na mysli ty, kde hraje na tabla a sitár. Zde hraje neuvěřitelné improvizované pasáže. Najdeme u něj dokonce bluesové vzory a rytmy. Hudebně jsem neslyšel v tradiční indické hudbě, nenašel nic dokonalejšího a hlubšího. Jeho základem je indická duchovní hudba, sanskrt a Mantry. V tomto ohledu je pro nás všechny nesmírným přínosem. Naše přátelství s Ravim trvá mnoho let. Proto jsem rád, že jsem mohl pomoci s produkcí a mohl tak Ravimu trochu usnadnit jeho práci. Pro mě se jedná o hluboce niterné věci. Jsem pokaždé rád tam, kde se rodí hudba. Věřím, že přínosem je i samotné naslouchání hudbě.
Ravi Shankara znáte více než třicet let. Kdy se ve Vás probudil zájem o indickou hudbu? A za jakých to bylo okolností?
R: Známe se už přes třicet jedna let!
G: Jeho jméno jsem zaslechl někdy v roce 1965. Tehdy někdo zmínil jméno Ravi Shankar. Znělo mi velmi neobvykle. Zaslechl jsem ho jednou nebo dvakrát. Pak jsem si řekl, že si musím koupit jeho desku. Koupil jsem tedy pár dostupných nahrávek. První poslech mě však přenesl do jiného světa. Jakoby ke mě promluvil hlas z dávné minulosti.
Bylo Vám tehdy dvacet dva let a byl jste členem Beatles. Jak Vás ovlivnil objev indické hudby? A co jste od ní očekával?
G: Indická hudba dala mému životu směr a hloubku. Přes svých dvacet dva let jsem toho měl za sebou víc, než mnoho lidí prožije za celý život. Zažili jsme mnoho velkých zážitků, potkali celou řadu lidí... Tehdy jsem dospěl k bodu, kdy jsem potřeboval něco skutečného. Protože valná část dnešního světa není reálná. Většina věcí dnes pomíjí a nemá delšího trvání. Hledal jsem něco, čím bych se vrátil k realitě.
Přemýšlel jste někdy o dalších letech? Co vás přivedlo k indické hudbě a kultuře?
G: Ne, nepřemýšlel. Stačil mi samotný fakt, že jsem ji pro sebe objevil. Jak jsem říkal, zaslechl jsem Raviho jméno a koupil jeho desky. Kdo ho tehdy vyslovil, nebo důležité. Důležité bylo, že jsem se dostal k nahrávce, která mi zprostředkovala hlubokou vnitřní zkušenost.
Ravi, Vaše setkání s Georgem Harrisonem před jednatřiceti lety obrátilo mimořádný zájem na Vaši hudbu, ale i na celou Vaši zemi. Byla tehdy podle Vás Indie Západu méně známá?
R: Promiňte, nerozuměl jsem poslední části otázky.
Jestli jste měl dojem, že Západ málo znal Vaši hudbu?
R: Má hudba byla známá už dlouho před tím. Hrál jsem tehdy již více než deset let a byl jsem poměrně známý. Zejména v oblasti vážné hudby. Ale setkání s Georgem mělo okamžitý a explozivní efekt. Hlavně mezi mladými lidmi, kteří ho obdivovali. Tehdy objevili i mou hudbu. V krátké době jsem se stal superhvězdou v "pop" stylu. Nevím, zda to vše bylo Georgeovým záměrem, ale chtěl mladým mou hudbu přiblížit. Vše také souviselo s obecným děním v 60. letech, byli tam hippies, spousta drog, a později také problémy, ale to je dnes už minulost. A pro nás velmi příjemná.
Co může Vaše hudba přinést Západu?
R: Je to právě něco, o čem už hovořil George. Není to jen rychlost, hráčská virtuozita, melodičnost nebo hravost. Ty se prolínají hudbou od Paganiniho po soudobý jazz. Mám na mysli tak častou rychlost a vzrušení. Ty pomíjejí. Nejdříve vás osloví, ale za chvíli už o nich nevíte. Naše hudba je zvláštní tím, že byla předávána pouze ústní tradicí, neměla psanou podobu. Je to také neustálá improvizace. Tím je také jedinečná. Učitelé nepředávají jen techniku a ustálené prvky, ale celý duchovní odkaz o chápání významu života. S hudbou předávají také svou filozofii. To vše působí i bez znalosti kultury a zvyklostí. Indická hudba oslovuje i posluchače, pro které je zcela nová.
To jsem cítil od samého začátku. Může nás hudba přiblížit k vyšším principům? Ke komunikaci s transcendentnem?
R: S čím?
S transcendentnem. S božstvím nebo s Bohem. Spojuje nás tato hudba nějak s božstvím nebo Bohem?
G: Právě o to v klasické indické hudbě jde. Indové používají výraz "nadhur bramhur", který...
R: Znamená "zvuk je Bůh". Je zde prostřednictvím dobré hudby. Pak zde také skrze jinou hudbu může být i ďábel... Nechtěl bych jmenovat, jaké hudby se to týká... Taková hudba chce pouze vzrušit, všichni se jen natřásají... To je také hudba. Ale ta člověka vnitřně nepřibližuje k Bohu. Hudba však tuto schopnost má, ať se jedná o Gregoriánský chorál, barokní, indickou hudbu nebo o lidové písně. Vnímání krásy, vnímání krásného hlasu, to nás otevírá bohabojnému pocitu míru a lásky.
Georgi, v jakém smyslu na Vás zapůsobila indická hudba? Obohatila nějak Váš život? Přispěla k Vaší vyrovnanosti a vnitřní pohodě?
G: Vnímal jsem ji především jako takovou. Jako něco nového, čemu jsem mohl naslouchat. Je v samotné povaze našeho světa, že nás věci kolem rychle přestávají bavit. Nelze poslouchat jen Chuck Berryho a Little Richarda. Pořád je mám stejně rád. Stejně, jako spoustu těch starých bluesových desek. Ty mám nejraději ze všeho, co jsem za ta léta slyšel. Ale pokud hledám něco hlubšího a trvalejšího, pak je to pro mě právě indická hudba. A to nejen pro různorodost jednotlivých nástrojů, ale také pro to, jakou důležitost přikládá tónu. Sitár mě okamžitě oslovil právě pro odlišný zvuk. Rezonující struny a jeho konstrukce jsou navrženy tak, že umožňují spojitě měnit výšku tónu. Neznám žádný jiný strunný nástroj s takovými možnostmi. Vytahovat struny je omezeně možné také na kytaře. Sitár má v tomto ohledu až neuvěřitelné možnosti. Studoval jsem hru na sitár několik let a musel jsem zvládnout všechna cvičení. Díky jim jsem se naučil lépe poslouchat indickou hudbu, naučil se vnímat její hluboký obsah. Každý jednotlivý úhoz v sobě nese další přesažný rozměr. Právě tohle zaujalo mou hudební pozornost. Uvědomil jsem si, že tato hudba přesně "groovuje". Má svůj zvláštní, ale vždy přesný rytmus. Jednotlivé takty mohou být na sedm a půl doby, šest dob, na pět dob nebo celou řadu jiných rytmických vzorů, které mají své téměř matematické zákonitosti. Indové je však zvládnou tak dokonale, že pak plynou s naprosto přirozenou lehkostí. Nemusí počítat rytmus, nemusí si říkat doby, první, druhá, třetí... Hrají tuto hudbu s lehkostí a přirozeným cítěním. A hudba pak samozřejmě byla klíčem pro cestu jógy, cestu jogínské filozofie, cestu k textům Védy. To je pak základem pro vše ostatní. Mému životu to dodalo vnitřní osu.
Jak se Vám dařilo přibližovat tuto hudbu také ostatním členům Beatles?
G: Myslím, že jsem nakonec uspěl. Svým způsobem ji přijali. John a Ringo byli tehdy u mě a poslouchali, když mi Ravi dával první lekci hraní na sitár. Pak také něco zahrál a John s Ringem to také slyšeli. Ringo tehdy poprvé viděl hru na tabla a byl jí fascinován. Ale ani se nepokusil na ně začít hrát, protože technika hry byla za hranicemi jeho možností. John byl k indické hudbě dlouho spíše cynický. Ale když jsem ho několik let před smrtí navštívil, měl v bytě v New Yorku stohy desek s indickou hudbou. Takže později se k ní dostal. Ale u Paula nevím. S Paulem je to jinak. Ví, že to má svůj význam, už proto, že se o to zajímám přes třicet let. Ale jde svou vlastní cestou. Raviho novou nahrávku slyšel a moc se mu líbila.
Nejednalo se zde o jakési nečekané setkání dvou světů? Setkání spiritálního východu a západního světa populární hudby?
G: Všechno z tohoto světa je nepravděpodobné. Říkal to už Shakespeare, svět je jedno divadlo a lidé jsou jeho herci. Jsme současně diváky i herci v představení života. A cokoliv myslitelného se může opravdu přihodit. A lze dosáhnout všeho, co je jen trochu možné. Podobně je to se vším. Vše je nádhernou součástí celé hry. Bůh vytvořil celé to velkolepé představení a každý z nás v něm má svou roli.
Georgi, Vy jste nejmladším a "nejklidnějším" z Beatles. Zdály se Vám už tehdy věci pomíjivé a relativní?
G: Jaký že jsem byl?
R: Nejklidnější...
G: Ano, byl jsem považován za klidného. (smích)
Vnímal jste už tehdy vnitřní duchovní klid? Hledal jste ho?
G: Nevím to přesně. Už v dětství jsem měl rád venkov. Hlavně přírodu, lesy a oceán, také zahrady a všechno kolem přírody. To platí i dnes. Pokud jde o Beatles, měl jsem samozřejmě také své velké ego, ale nesnažil jsem se ostatní navenek nějak překonat. Zůstával jsem raději v klidu stranou. To mi však umožňovalo vše sledovat a pozorovat. Taková byla má pozice. Jako je ve fotbalovém týmu střední útočník a obě křídla, byl jsem něco jako brankář... i když to byl spíše Ringo. Možná střední záložník. Byla to pozice v týmu, v určité skupině rozdílných osobností. Také astrologicky... Naše znamení byla významnou kombinací. Každý z nás hrál svou roli podle "Velkého scénáře".
Jaký byl Váš vztah ke slávě? Měl jste ji rád?
G: Jistou dobu jsem si ji užíval. Byli jsme mladí a když to vše začalo, bylo to skvělé. Umožnilo nám to uniknout z našeho tehdejšího života. Neměl jsem tehdy žádnou práci, ani žádné školy nebo kvalifikaci. Pokud bych nezačal hrát, nebylo jiných možností. Neměl jsem žádné ambice stát se například pilotem. Do ničeho se mi tehdy nechtělo. Chtěl jsem jen hrát na kytaru. Naštěstí jsem se z Liverpoolu nakonec dostal pryč.
Georgi, považujete své album All things must pass za klíčové vyjádření vztahu k indické hudbě, ke kultuře a filozofii?
G: V podstatě nebosahuje žádnou indickou hudbu ani nástroje. Dříve s Beatles jsem použil perkuse, sitár, tabla a další indické zvuky, ale na tomto albu nejsou. Jedná se pouze o název.
Je to Vaše motto?
G: Není to mé motto. Takhle to v životě chodí. Říká se, že minulost je pryč a nelze ji přivolat zpět. Budoucnost není a nemusí se vůbec přihodit. Je pouze přítomnost, existuje pouze "Teď". Představte si, že jsme "teď" v televizi navždy.
Je možné čerpat sílu i z věty... "Vše odchází a musí pominout"?
Slova o pomíjivosti poukazují na povahu hmotného světa. Vše se neustále proměňuje, rodíme se a umíráme. Naším tělem pouze procházíme od narození ke smrti. Zůstáváme stejní, duše se nemění, mění se pouze tělo. To je podstatou toho, čemu říkáme dualita života. Vše se mění, neměnná zůstává pouze samotná podstata naší duše.
Jak indická hudba ovlivnila témata Vašich skladeb?
G: To je v určitém smyslu méně šťastná záležitost. Protože hudebně na tom nejsem nijak dobře. Nejsem na takové úrovni, aby to vůbec stálo za zmínku. Obrazně se mohu přidat k někomu, kdo umí upéci koláč. Mohu smíchat ingredience, přidat trochu ovoce, mohu přikrášlit a přizdobit povrch. A výsledek může být velmi dobrý. Ale pokud postavíte věci samostatně, nedomnívám se, že bych měl velké hudební nebo textařské schopnosti. A mám ještě jeden větší problém. Pod vlivem duchovních souvislostí indické hudby nevidím důvod pro psaní písní jen tak pro nic. Mohl bych psát stovky písní ve stylu běžné pop produkce. Mohu je sypat z rukávu, ale já nechci. Pokud něco říkám, přikládám tomu určitou důležitost a nějaký význam. Stejný význam to pro mě má i po dvaceti letech a nejde jen o hloupé písně, psané pro autorské honoráře. Honoráře jsou příjemné, ale hlubší věci jsou podstatnější. V tom je můj problém. Indická hudba je na tom jinak, protože je založena na sanskrtu. Textem jsou Mantry. Modlitby, z nichž každá má svůj duchovní obsah. To je mnohem snazší, než pokoušet se v angličtině o kdovíjaké filozofické úvahy s "opravdovým" obsahem.
Ravi, George o Vás řekl, že jste byl zakladatelem takzvané "world music". Uvědomoval jste si, že jste byl jejím předchůdcem, když jste se v 60. letech účastnil velkých festivalů?
R: Vše přišlo samo a přirozeně. Měl jsem hudební zkušenosti z dětství mezi 10-18 lety. Snažil jsem se co nejvíce učit, poslouchal jsem hudbu Západu, vážnou hudbu, jazz a vše ostatní. Později jsem potkal Baba Allaudin Khana, který se stal mým guru. Podle starého způsobu jsem k němu chodil několik let, až dokud jsem se mu zcela vnitřně nepodřídil. U něho jsem prošel výukou tradiční indické hudby. Když jsem skončil, měl jsem štěstí. Během krátké doby jsem získal jméno a byl jsem obecně přijímán jako mladý hráč vážné hudby. Od té doby jsem se již neohlížel zpět. Měl jsem mnoho příležitostí ke koncertnímu vystupování. Dostal jsem také příležitost ke skládání hudby. Chtěl jsem hrát nové věci. Psal jsem skladby pro rozhlas a zkoušel orchestraci. Tehdy něco přirozeně dozrálo. Lidé ze Západu a diplomaté mě přesvědčovali, že umím vysvětlovat a předávat hudbu a proto bych měl jít na Západ, kde o indické hudbě nevědí. Znamenalo to pro mě velkou inspiraci. Tak jsem se ke všemu dostal. Tomu, že jsem toho byl schopen, napomohly mé znalosti a duchovní příprava. Pak přišlo setkání s Menuhinem. Později také s Georgem a celý zbytek historie, řada těch velkých nádherných koncertů. Později jsem napsal tyto skladby a přišlo vše ostatní. Měl jsem velké štěstí a pomoc přátel, jako je George.
Pracoval jste s Menuhinem, to lze vysvětlit blízkostí indické a vážné hudby. Ale spolupracoval jste také s jazzovými hráči. S Johnem Coltranem a Budem Shankem. Co spojuje indickou hudbu s jazzem?
R: Každá spolupráce, ať s Coltranem, Philem Glassem nebo dalšími, vše bylo založeno na mých kompozicích. Psal jsem podle indické tradice rágy a tály. To jsou rytmické a melodické formy. Vše vycházelo z indické tradiční hudby. Já ji pouze zapsal a upravil pro potřeby dalších hráčů.
Georgi, pokračoval jste ve vydávání Raviho desek a produkoval jste v Londýně nahrávky Radha-Krišna. Máte pocit podílu na dobré věci? Mám na mysli také koncert pro Bangladéš.
G: Samozřejmě! Zakladatel hnutí Hare Krišna Swami Badghavantata řekl, že je služebníkem služebníka služebníka božího. Co to znamená pro mě? Jsem služebníkem služebníka služebníka služebníka... Každý máme své povinnosti. Podstatné je umět rozeznat, v čem je právě ta naše povinnost. Stejně tak je tomu s potěšením. Můžeme točit desky, které vydělají více peněz. Tato deska však nikdy nebude na prvních místech hitparád. Ale přináší něco dobrého a měla by se k lidem dostat. Teď je to hotové a zůstane zde po mnoho dalších let, možná za sto let ji lidé najdou a řeknou... ...podívejme, to je zajímavá deska. My samozřejmě doufáme, že se to stane už letos. Samotné naslouchání té hudbě může být velmi prospěšné.
Dala Vašemu životu něco hudba?
G: Stala se mým povoláním. (smích)
A poslední otázka: Jak se díváte na dnešní svět?
G: Asi nějak takhle... (smích)
Je pro Vás rozčarováním?
G: Ne, ale jsem nešťastný ze světa pokrytého betonem, z vykácených pralesů, ze zamořeného ovzduší. A z faktu, že moc nad Zemí mají v rukou šílenci. Jsou to chamtiví blázni, prodávající deštný prales jen kvůli větším ziskům. Jsem z toho nešťastný, ale můj pohled má delší perspektivu. Všechny věci jednou pominou. Dříve to byl strach z vodíkové pumy, ale ani na tom ve skutečnosti příliš nezáleží. Nemohou zničit to, co je uvnitř nás. Krišna řekl: Nebyl čas před naším bytím a nebude ani potom, až přestaneme existovat. Mění se pouze tělo. Pokud naše tělo zabije vodíková bomba, naše duše zůstává v našem astrálním těle. Chybět bude pouze tělo hmotné. Z dnešního světa na mne doléhá smutek, ale vidím věci z vně i zevnitř. Mahariši říkal, že člověk žije v hmotném světě na sto procent. Pak ale meditací uspořádá své nitro a žije na dvě stě procent. To je pro mě dobrá perspektiva.
Děkuji Vám, Georgi. A také Vám, Ravi...