Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2019




Seznam článků

Jak hodnotíš George?

Je fakt dobrý. Ale raděj bych mluvil o sobě – musím být upřímný. Svým způsobem se za svou hru na kytaru stydím, protože je hodně slabá. Nedokážu se pohnout z místa. Ale moje kytara dokáže mluvit. Je tady jeden chlápek – myslím, že se jmenuje Ritchie Valens, nebo Richie Havens? - má takový zvláštní styl hry na kytaru. Je to černoch a hrál na koncertě na ostrově Wight. Zpíval tam Strawberry fields nebo něco takovýho.

Aha, Richie Havens.

Jo, hraje celou dobu jen jeden akord – bezva kytara. Vypadá to, že ve skutečnosti vůbec neumí hrát. Já jsem taky takový. Ale Yoko mě naučila být domýšlivý na svoji kytaru, protože pořád říká... No dobrá, a jedna část mý osoby pořád říká: „Ano, samozřejmě že umím hrát, protože to dokážu rockově rozjet.“ Ale ta druhá na to: „No, přál bych si, abych to dokázal tak jako B.B. King.“ Když mě budeš srovnávat s B.B., budu si připadat blbě. Ale jsem umělec, a když mi dáš třeba tubu, dokážu z ní taky něco dostat.

Řekl jsi, že tvoje kytara dokáže mluvit. V kterých písních tomu tak podle tebe je?

I found out, myslím, že je to hezká věc, že to jede. Nevím, zeptej se Erika Claptona, ten si myslí, že umím hrát. (smích) Spoustu lidí zajímá technická stránka hry, je to jako kdyby chtěli technicky dokonalý filmy. Spousta rokenrolových kritiků a kytaristů žije pořád ještě někde v 50. letech, kdy všem stačil k úplnýmu štěstí jen technicky dokonalý film. Já jsem kytarista a muzikant éry cinéma-verité. Jestliže někdo chce slyšet, co hraju, musí překonat svoje vlastní bariéry. Na Abbey Road mám takový hezký místo. Paul nám každýmu nechal kousek prostoru. Hraje tam Paul, pak George a nakonec já. Když si to poslechneš, poznáš to...

Kde to je?

V písni Carry that weight je takový místo, kde se zastaví hudba, a pak najednou přijde bum-bum-bum na bicí a my to všichni na střídačku zahrajem. Já jsem třetí. Mám výrazný styl hraní, vždycky jsem měl. Ale byl jsem zastíněný. Georgeovi se říkalo neviditelný zpěvák, já jsem neviditelný kytarista.

Říkals, že jsi hrál doprovod v Get back?

Hrál jsem tam sólo, jo. Když měl Paul laskavou náladu, dal mi sólo. Možná mi ho dával, když se cítil provinile, že má víc věcí na prvních stranách nebo tak. A v tomhle jsem sólo hrál. Myslím, že George hraje opravdu moc pěkně na kytaru, ale podle mě je moc sešněrovaný na to, aby se opravdu odvázal. A stejně tak Eric. Možná se změnil. Všichni jsou tak svázaní. No, všichni jsme, to je ten problém. Ale B.B. King se mi vážně líbí.

Líbí se ti Ringova deska? Ta countryová?

Myslím, že je to dobrá deska. Sice bych si ji nekoupil, ale je dobrý. Byl jsem příjemně překvapený, když jsem slyšel Beaucoup of blues. Měl jsem dobrý pocit a nebylo to tak trapný jako jeho první deska. Ale odpovídat na takovou otázku je dost těžký – jako by ses mě ptal, co si myslím o... Ptej se radši na někoho jinýho. Protože mi připadá hrozný, když pořád říkám: „Nelíbí se mi tohle a nelíbí se mi tamto.“ Je to prostě tak, nelíbí se mi ani většina desek Beatles. Můj vlastní vkus je dost odlišný od toho, co jsem někdy hrál. Nazval bych to „zbabělým útěkem“, aby člověk vydělal prachy nebo tak. Nebo protože jsem nic lepšího neuměl.

Rád bych ti položil ještě pár otázek o Paulovi, abychom se přes to dostali. V San Francisku jsme viděli film Let it be. Jaké z toho máš pocity?

Bylo mi smutno. Ten film sestavil Paul pro Paula. Je to jeden z hlavních důvodů, proč Beatles skončili, protože... Nemůžu mluvit za George, ale zatraceně dobře vím, že jsme už začínali mít po krk toho, že jen děláme Paulovi křoví. Začalo to, když zemřel Brian. Kamera se natáčela tak, aby zabírala Paula a nikoho jinýho. Tak mi to připadalo. A navíc to ve střižně ještě sestříhali, aby to vypadalo, že „Paul je bůh“ a my ostatní se tam jen motáme kolem. Tak jsem to cítil. Věděl jsem, že tam bylo pár záběrů s Yoko a se mnou, který pak z filmu vystřihli jen proto, že se lidi otáčeli k Engelbertu Humperdinckovi. Bylo mi z toho špatně.

Jak se díváš na rozpad Beatles?

Když Brian zemřel, tak jsme se zhroutili. Paul se sebral a pokoušel se nás víst. Ale co to bylo za vedení, když jsme se jen motali v kruhu? Potom jsme se rozpadli. Byl to rozklad.

Kdy jsi poprvé pocítil, že se Beatles rozpadli?

Nevzpomínám si. Trčel jsem ve vlastní bolesti. Opravdu jsem si to neuvědomoval. Dělal jsem to jen jako práci. Beatles se rozpadli po Brianově smrti. Udělali jsme dvojalbum. Když si vezmeš všechny nahrávky, poznáš, který jsou moje a který dělal George. Jak už jsem ti to mockrát povídal, bylo to jako já a moje doprovodná skupina a Paul a jeho doprovodná skupina. Líbilo se mi to. Ale pak jsme se rozpadli.

Kde jsi byl, když ses dozvěděl o Brianově smrti?

Byli jsme s Maharishim ve Walesu. Zrovna jsme měli po prvním setkání s ním. Odjeli jsme do Walesu a tam jsme to slyšeli. A pak jsme rovnou padli do toho všeho s Maharishim.

Kde jsi byl?

Na místě, který se jmenuje Bangor, ve Walesu...

V hotelu?

Ne, byli jsme s Maharishim před přednáškovým sálem. Tam jsme se to nějak dozvěděli. Někdo tam za námi přišel – byli tam novináři, protože jsme s tím zvláštním Indem přijeli my. A řekli nám: „Brian je mrtvý.“ Byl jsem jako omráčená. My všichni. A Maharishi – obraceli jsme se k němu o radu se slovy, že je Brian mrtvý, a tak. A on nám odpovídal něco jako: „Ach, zapomeňte na to, buďte šťastný.“ Zatracený idiot. Jako rodiče: „Usmívej se.“ To nám Maharishi řek. Tak jsme to udělali. A pokračovali jsme s ním na jeho turné.

Co jsi cítil, když Brian umřel? Pamatuješ si to?

Měl jsem pocit, jaký má každý, když mu umře někdo blízký. Trochu hysterie, jako že „ha, ha, to jsem rád, že jsem to nebyl já, nebo něco takovýho, tyhlety zvláštní pocity, když někdo umře. Nevím, jestlis to někdy zažil. Mně už umřela spousta lidí. A další pocit je: Co teď, sakra? Co můžu dělat? Věděl jsem, že budeme mít problémy. Nedělal jsem si žádný iluze o naší schopnosti dělat cokoliv jinýho než hrát muziku. A byl jsem vyděšený. Myslel jsem si: Sakra, lítáme v tom.

Co se stalo bezprostředně po tom, co Brian zemřel?

No, zůstali jsme s Maharishim. Pamatuju si, že jsme byli ve Walesu, a dál už si na nic nevzpomínám. Nejspíš bych musel absolvovat pořádný sezení (prvotní), abych se rozpomněl. Nedokážu si vzpomenout. Prostě se to všechno nějak stalo.

Pak jsi odjel do Indie.

Jo, myslím, že jo.

A co pohřeb?

Ale to byla blbost. Byl jsem z toho všeho tak vyvedený z míry, že jsem zapomněl. Pohřby jsou...

A jak Paul...

Nevím, jak to brali ostatní. Já ti na to neodpovím, protože nevím. Jako by ses mě ptal, jak jsi to bral ty – já prostě nevím. Jsem ve vlastní hlavě, nemůžu být v nějaký cizí. Nevím, co si George, Paul a Ringo myslí, o nic víc, než to vím o... znám je sice dost dobře, ale nikoho neznám tak dobře. Yoko znám ze všech nejvíc. Nevím, jak se cítili. Měl jsem svoje vlastní starosti. Všichni jsme byli jako omámený.

Takže po Brianově smrti začal Paul přebírat vedení?

Nevím, jak moc o tom chci mluvit. Myslím, že Paul měl dojem – má ho ostatně doteď, jako rodič – že bysme měli být vděčný za to, co udělal, že držel Beatles v chodu. Ale když se na to podíváš objektivně, držel je v chodu ve vlastním zájmu. Nesnažil se kvůli mně. Pokusil se pokračovat, jako by Brian nezemřel. Říkal: „No tak, kluci, natočíme desku.“ A protože já jsem takový, jaký jsem, pomyslel jsem si: Tak jo, dobře, natočíme desku, v pořádku. Tak jsem se do toho dal s ním, šli jsme a natočili desku. Myslím, že to byl Seržant, nejsem si jistý.

To bylo dřív.

To bylo před Brianem. Jo, jasně. Hm, tak potom to bylo dvojalbum. Ale bylo to podobný. A Magical mystery tour bylo po Brianovi? Paul měl sklony prostě přijít a prohlásit: „Napsal jsem deset písniček, tak to pojďte nahrát.“ A já na to řek: „Dej nám pár dní a já dám dohromady ještě něco,“ nebo tak nějak. Přišel za mnou a ukázal mi, jaká je jeho představa ohledně Magical mystery tour, příběh a produkce a tak. Takhle to chodilo. Nadhodil třeba: „Tady je kousek, dopiš k tomu ještě něco.“ Pomyslel jsem si: Do háje, nikdy jsem film nedělal, jak to myslí? Řek mi: „Napiš scénář.“ Tak jsem šel a napsal snovou sekvenci o tý tlustý ženský a všech těch pitominách – špagetách a tak. Tak takhle to bylo. S Georgem jsme trochu vrčeli: „Zatracenej film, no ale raděj to uděláme.“ Měli jsme pocit, že něco takovýho publiku dlužíme. Tak jsme to udělali.

Kdy skončilo tvoje partnerství v psaní písniček s Paulem?

Skončilo to, nevím, někdy kolem roku 1962 nebo tak nějak. Kdybys mi dal desky, moh bych ti říct přesně, kdo co napsal a který verš. Někdy jsme psali spolu a někdy ne. Ale všechny naše nejlepší věci – až na úplný začátky, kdy jsme psali společně, například I want to hold your hand a ještě pár dalších písniček – jsme vždycky psali zvlášť. Dokonce i One after 909 na jánevímkterým elpíčku jsem napsal, když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct, sám bez Paula v Liverpoolu. The sun is fading away a podobný věci napsal Paul. Vždycky jsme psali každý zvlášť. Ale psávali jsme i spolu, protože nás to bavilo, a taky proto, že nám vždycky řekli: „Udělejte album.“ Tak jsme si spolu sedli a vypotili pár písniček. Prostě jako práci.

Koho napadlo, že pojedete do Indie?

Nevím. Nejspíš George, nepamatuju se. My (John a Yoko) jsme se tenkrát zrovna seznámili. Chtěl jsem ji vzít s sebou, ale ztratil jsem nervy, protože jsem chtěl vzít svou ženu i Yoko a nevěděl jsem, jak to zvládnout (smích). Tak jsem to neudělal. Vůbec.

Sexy Sadie jsi napsal o Maharishim, co?

To je o Maharishim, jo. Zbaběle jsem to maskoval a nenapsal rovnou: „Maharishi, cos to proved, udělal jsi ze všech blázny.“ (naklání se k mikrofonu magnetofonu) Ale teď už se to může říct, milí posluchači.

Kdy sis uvědomil, že si z vás dělá blázny?

Nevím, prostě mi to nějak došlo.

Ještě v Indii, nebo až když jste se vrátili?

No jo, byl kolem něj obrovský kravál, že se pokusil znásilnit Miu Farrow nebo se ji a ještě pár dalších ženských pokusil osahávat, něco takovýho. Tak jsme se za ním vypravili a zůstali jsme celou noc vzhůru a diskutovali o tom, jestli to je nebo není pravda. A když si George začínal myslet, že by to mohla být pravda, řek jsem si: No, musí to být pravda, protože jestli o tom George pochybuje, tak na tom musí něco být. Pak jsme šli za Maharishim, celá naše parta se druhý den vypravila do jeho chajdy, do jeho přepychovýho bungalovu v horách. Já byl mluvčí – jako vždycky, když přišlo na špinavou práci, měl jsem to víst. Ať už šlo o cokoliv, jak přišlo na projednávání podrobností, musel jsem mluvit já. Prohlásil jsem: „Odcházíme.“ „Proč?“ Ha, ha, ha a všechny ty nesmysly. A já na to: „No, když máš tak kosmický schopnosti, tak už budeš vědět proč.“ Vždycky naznačoval, stejně jako jeho poskoci, že dělá zázraky. Odpověděl: „Nevím proč, musíš mi to povědět.“ Ale já pořád jen opakoval: „Ty víš proč...“ Vrhnul na mě pohled, který jasně říkal: Zabiju tě, ty hajzle. Ten pohled plný nenávisti mi jasně prozradil, že ví, že jsem odhalil jeho podvod. A byl jsem na něj trochu hrubý.

Y: Čekali jste od něj až moc.

J: To dělám vždycky. Vždycky očekávám příliš mnoho. Pokaždý čekám svou matku, a nedočkám se jí, tak je to. Nebo nějaký rodiče. To už vím.

Ale kdy ses rozhodl jet do New Yorku a Maharishiho veřejně odhalit?

Odhalit ho?

Přece jsi přijel do New Yorku a uspořádal tu tiskovou konferenci.

To bylo kvůli Apple. Měl jsem oznámit založení Apple.

Dobře. Ale zároveň také...

Už si na to nevzpomínám. Dobrá, tak co jsem řek? Já nevím. Všichni toho spoustu namluvíme, a často ani nevíme, o čem žvaníme. To nejspíš dělám i teď. Nevím, co jsem řek. Chápej, každý tě bere za slova, který jsi prones včera večer. Jsem prostě chlap, kterýho se lidi pořád vyptávají, co si o čem myslí. Něco plácnu a něco z toho má smysl, něco je pitomost. Něco z toho jsou lži a něčemu z toho, co melu, rozumí jen pámbu. Nevím, co jsem řek o Maharishim. Vím jenom to, co jsme řekli o Apple, což je horší.

Pojď mluvit o Apple.

Fajn.

Jak to začalo?

Clive Epstein nebo nějaký jiný z těch inkoustů od byznysu přišel a řek: „Musíte utratit tolik a tolik peněz, nebo to spolknou daně.“ Uvažovali jsme o otevření řetězu obchodů s oblečením nebo něco podobně pitomýho. Přemýšleli jsme nad tím a všichni jsme si říkali: „No, jestli si musíme otevřít obchod, tak ať je to něco, o co se zajímáme.“ Probrali jsme celou řadu nejrůznějších možností. Paul měl hezký nápad, že si otevřeme bílý domy, kde budeme prodávat bílý porcelán a takový věci, všechno bílý, protože nikdy nemůžeš sehnat nic bílýho, co by bylo fajn. Ale to nebyl konec, skončilo to u Apple, u všech těch pitomostí a The Fool s tím nesmyslným oblečením a tak.

Kdy ses rozhodl jít od toho?

Nevím, tenkrát jsem dohlížel na dění, to znamenalo, že jsem byl ten, kdo chodil do kanceláře a křičel. Paul to dělal půl roku, proto jsem se do toho obul já a všechno jsem změnil. Ale všichni ti Peterové Brownové chodili za mými zády donášet Paulovi, že John dělá tohle a John dělá tamto a že John je blázen. Vždycky jsem byl ten, co musí být blázen, protože jsem mu nechtěl dovolit, aby věci zůstaly tak, jak jsou. A tak jsem přišel s tím (k Yoko) – byl to můj nápad, nebo tvůj? No prostě jsme přišli s nápadem nechat to všechno být a přestat blbnout s obchody s pošahaným oblečením. Tak jsme toho nechali.

Byl jsi tu, když to vypuklo?

Ne, četli jsme o tom v novinách. Tenkrát jsme začali s happeningy. Naučil jsem se to od Yoko. Od tý doby jsme dělali všechno jako happening.

Když ses vzdal svého MBE...

Jo. Jo. Chystal jsem se k tomu už asi rok a něco. Čekal jsem na vhodnou chvíli.

Tenkrát jsi řekl, že jsi čekal, abys to mohl udělat při nějaké jiné akci, a pak sis uvědomil, že je to happening sám o sobě.

Jo. Jo, to je pravda.

Taky jsi tenkrát řekl, že se chystáš ještě k něčemu.

Už nevím, o co šlo.

Nevzpomínáš si?

Jo, už jo. V období našich happeningů jsme je vždycky drželi trochu našponovaný. Řekli jsme jim: „Brzy pro vás budeme mít další překvapení.“ Už si nedokážu vzpomenout, co to mělo být. Možná jsme se chystali vzít. Ne, to už jsme byli manželé. Tak nevím.

Y: Myslíš potom, co umřelo děťátko.

J: Po MBE jsme možná naznačovali, že brzy přijde další překvapení.

Y: Hm, nejspíš to bylo War is over.

J: Pravděpodobně akce okolo plakátu War is over (Je po válce), možná.

Vraťme se k Apple a rozpadu Beatles. Brian zemřel...

Tak tohle je přesně to, co jsem nechtěl. Pokračuj.

Nechtěl?

No ale už máme nejmíň půlku za sebou, tak do toho.