Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2020

Seznam článků

Překlad:

Jaký bude další film Beatles?
George: Tak, někdo nám dal námět a dělá na scénáři. A jestli ten scénář bude pěkný, možná to natočíme.
Jak byste porovnali natáčení filmů s, řekněme, koncertováním, nebo nahráváním?
John: Moc to nesrovnáváme.
Jeden váš krajan tady byl včera, nebo předevčírem a říkal, že Američanky jsou z módy, protože nenosí minisukně a mají ošklivé nohy. Rád bych tedy věděl, co si myslíte o nohách amerických dívek?
Ringo: Jak ví, že maj‘ ošklivý nohy, když nenosej‘ minisukně? (smích)
Na obalu alba, který tady byl zakázaný, ten s těmi panenkami a masem – čí to byl nápad?
John: Fotografa, který udělal ty snímky.
Co tím mělo být řečeno?
John: Neptali jsme se ho..
Johne, proč jste se rozhodl točit Jak jsem vyhrál válku?
John: Hmm, protože se mě (Dick Lester) prostě zeptal. A já prostě řekl, Ano. Takhle přesně to bylo.
Myslíte si, že od té doby, co jste tady ve Spojených státech, je ta věc z náboženstvím jednou provždy zodpovězena? Mohl byste vysvětlit a zopakovat vaší odpověď z Chicaga?
John: Nemůžu jí opakovat, protože už si nepamatuju, co jsem řekl.
Dobře, můžete objasnit výroky, které se vám připisují?
John: Povězte mi, co si myslíte, že jsem tím myslel a já vám řeknu, jestli s tím souhlasím, nebo ne.
Dobře, některé výroky, které se vám připisují v některých novinách…tisku, tady…včetně toho, že jste porovnal popularitu The Beatles a Ježíše Krista…s tím, že Beatles jsou populárnější. To, jak jistě víte, v této zemi způsobilo velké pobouření…
Paul: Všimnul sis toho Johne? Způsobils pobouření.
Můžete vysvětlit ten výrok?
John: Vysvětloval jsem to už asi osm set krát. Měl jsem říct televize, nebo něco jiného…jasnější to být už nemůže. Prostě jsem jako příklad použil Beatles, protože je znám trošku víc než televizi. Mohl jsem říct cokoliv jiného. (V žertu) Tomu by se ale nedostalo takové publicity. (Paul se směje)
Moje otázka míří na vás všechny. Myslíte si, že tato kontroverzní věc, vašim kariérám ublížila, nebo pomohla?
Paul: Nemyslím, že by nám nějak pomohla nebo přitížila. Myslím, že rozumný lidi to pochopili, tak jak to bylo myšleno…jedině fanatici se toho chytili.. a řekli si Ha! Konečně je na něco můžeme dostat. Ale když si to přečetli, zjistili, že na tom není ve skutečnosti nic špatně. Prostě se jim to hodilo do krámu, když řekl, že jsme populárnější než Ježíš, k Johnovi už přeci patří být arogantní. Viděli jste včera večer v bedně toho chlápka? Řekl to..v Tonight Show.
Johne, kterou americkou skupinu máte rád?
John: Je jich pár. Byrds, (Lovin) Spoonful, Mamas and Papas, myslím.. z téhle strany.
Paul: Beach Boys.
John: A taky Miracles a tak dál.. z druhé strany.
Zajímalo by mě, jestli pořád máte smlouvu s americkým Oddělením finanční zprávy, abyste jim prostřednictvím Anglie platili daně? Druhá část otázky zní, kolik jste vydělali během tohoto turné po Spojených státech a je pravda, že jste ztratili…
George: Nic o tomhle nevíme.
Paul: My se o tohle vůbec nestaráme, o finanční stránku věci.
George: Takže se tím ani nějak nelámeme hlavu.
John: Prostě nám vždycky řeknou, kolik to nakonec hodí.
A ty daně..
George: Platíme daně a tyhle věci, ale nevíme kolik to je, nebo kolik jsme vydělali, protože, kdyby sme se s tím zalamovali, už by z nás byly vynervovaný trosky.
Tuto otázku bych rád směroval na pány Lennona a McCartneyeho. Časopis Time nedávno v článku o populární hudbě napsal, že Day Tripper je o prostitutce.
Paul (Naoko vážně přikyvuje) Hm, jasně.
….a Norwegian Wood je prý o lesbičce.
Paul: Jo ták.
Jenom bych rád věděl, co jste tím chtěli říct, když jste to psali a vůbec, co si myslíte o kritickém článku o současné hudbě v časopisu Time?
Paul: Prostě jsme chtěli napsat pár věcí o prostitutkách a lesbách, to je celý. (výbuch smíchu a aplaus v sále)
John…to bylo vtipný Ringo!
Paul: Tak dost!
Budete v budoucnu pracovat každý zvlášť?
Paul: Spolu, pravděpodobně.
Ano, ale…nenatáčíte…nenatáčíte snad sám film, Johne Lennone?
John: To sice jo, ale beru to jako prázdniny…mezi povinnostmi Brouka..
Fred Paul z KAXK. Nejdřív bych vás chtěl všechny pozdravit, je fajn vás zase vidět. Rád bych vám dal otázku, kterou vám ještě nikdo nepoložil.
John: Ale ne.
Co budete dělat, až celá tahle bublina splaskne?
(Beatles se smějí.)
John: To je takový náš soukromý žertík. On se nás na to ptá na každé konferenci, kam vlezeme, jen tak, aby řeč nezůstala stát.
Myslíte, že se příští rok můžeme těšit na další turné?
John: Zeptej se Briana. Mohlo by být.
Paul: Mohlo by být Frede. Brian to má všechno na starost.
John: Spokojen, Frede?
Na koncerty vás musí vozit opancéřovaný náklaďák, obsypaný fanoušky. Jak je to jindy, máte vůbec šanci se jen tak projít po ulici, aniž by vás někdo poznal, můžete si sami zajít třeba do kina?
John: Když vejdete, až potom, co zhasnou, tak to možný je.
Paul: Můžem si to dovolit doma v Anglii. V Anglii je to snadnější než tady. A to, hlavně proto, že Anglii líp známe.
Ringo: Bylo by to taky jednoduší, kdybychom nebyli na turné. Protože během turné lidi věděj kde jsme. Proto ty davy.
Paul: (Předstírá údiv na Ringovým „postřehem“) Óóóó!
Ringo: Jo! Jo! Teď sem na to kápnul!
Paule, mnoho špičkových popových umělců a hudebníků dnes říká, že jejich hudbu nejvíce ovlivnili Beatles. Jsou umělci, kteří naopak ovlivnili vás?
Paul: Určitě. Skoro každej, víte…uždibujeme od ostatních, stejně jako oni od nás.
Můžu se zeptat na skladbu Eleanor Rigby? Proč jste ji napsali a co vás k ní inspirovalo?
John: Dvě buzny. (sál vybuchuje smíchem)
John: Dva pouliční hošani.
Paul: Tahle tiskovka začíná bejt vážně nechutná.
Johne, setkal jste se někdy s Cass z Mamas and Papas?
John: Setkal, a myslím, že je skvělá a dneska večer se s ní taky uvidím.
Dobře.
John: Jo, je fajn.
Využily jste někdy trénovaných dvojníků, nebo falešných Beatles, k odlákání pozornosti?
Ringo: Ne.
John: Ne.
Paul: Přesvědčovali jsme k tomu Briana…ale nechtěl by to dělat.
(smích)
Ringo, jedna otázka…nakolik jste přispěl k What Goes On a podílíte se i na dalších skladbách Lennona a McCartneyeho?
Ringo: Hmm, asi pět slov…o od té doby se jen flákám. (smích)
Rád bych namířil tuto otázku na Johna a Paula. Napsali jste hodně písniček, ze kterých ostatní vykrádají, ale také je od vás kupují. Ella Fitzgeraldová, Boston Pops a další. Když je pak slyšíte v rádiu nebo na desce, jaký máte pocit, že hrají vaše kousky, ale předělané tak, aby vyhovovaly jejich stylům?
Paul: Tak zaprvé, oni nekradou..
Ne, já vím.
Paul: Víte, opravdu si myslím..jakmile je písnička hotová a vydaná na desce, každý to může zkusit. A jestli se nám to líbí nebo ne, záleží na tom, jestli se strefí do našeho vkusu.
Tak dobrá..zeptám se takhle. Komu se to zatím povedlo nejvíc…cover písničky od Beatles?
John: Nám. (smích)
Komu?
John: Nám.
Nás, kteří sledujeme vaší kariéru už od začátků v Liverpoolu a Hamburgu, přes pocty, které se vám dostalo udělením Řádu britského impéria až po zneklidňují nepřátelské nálady v poslední době, by zajímalo, na co nejraději vzpomínáte a co vás naopak nejvíc zklamalo?
Paul: No nazdar!
John: Nemám tušení.
Ringo: Víte, je toho tolik.
George: ..myslím, že největším rozčarováním byla Manila.
John: Ty nejvíc vzrušující věci jsou ještě před námi.
Ringo: ….možná že ta největší zklamání.
Pánové, trochu se vám posmívali, když jste s vašimi akciemi vstoupili na akciový trh. Jak si vaše akcie vedou?
John: Dobře, díky.
Ringo: Trošku se propadly, ale už se to zase zvedá.
George: Šly dolů.
Paul: Jako všechny akcie. Nahoru, dolu, nahoru dolu,znáte to.
John: Jde to dolů, vždycky když klesne prodej naší desky. Všichni si myslej, že nakupujou kousky našich nahrávek.
Vaší hudbu má rád Leonard Bernstein. Jak máte rádi vy jeho?
Paul: Hodně. Je skvělej.
John: Jeden z největších.
Rád bych tuhle otázku namířil na George, mohu-li?
John: (v legraci k Georgovi) Jaká je tvoje nová adresa? (smích)
Georgi, než jste odjeli z Anglie, prohlásil jste, že jedete do Ameriky nechat se zmlátit od Američanů. Chtěl jste tím říct, že američtí fanoušci jsou více nepřátelští než angličtí?
George: Ne! Vůbec ne.
…nebo divočejší?
George: Řekl jsem to, když jsme se vrátili z Filipín. Ptali se nás ‚Co se teď chystáte dělat‘ a já odpověděl, že trošku odpočívat, než nás zas někde zmlátěj. Teda…zmlátěj….budou do nás strkat.
John: Dorážet na nás.
George: Dorážet na nás v autech, v letadlech…o tom to bylo.
Dobře, takže myslíte, že jsou spíše divočejší, než více nepřátelští?
George: Pff, tak určitě je tady víc divočejších fandů…My máme, myslím..
Paul: Ale když nás někdo bije, tak to nejsou fanoušci.
George: Jo. Ta věc s fanouškama….myslím, že se sami projevili, po tomhle. Zjistili jsme, že máme plno fandů, kteří jsou skvělí. A ti, kteří se od nás odvrátili, nám stejně vůbec nechybí. Protože, když se nad tím nedokážou zamyslet…kdo je potřebuje?
Rád bych se vás zeptal na vaší image. Jak se změnila od roku 63? Je trošku..ehm,…nebo je stejná, nebo..?
George: Image je to, jak nás vidíte ‚vy‘, takže jedině vy si můžete odpovědět.
Kdo?
John: No vy.
Ach tak. Ne, chci znát váš názor. Je teď trochu drsnější? Nebo opravdovější, nebo jak by jste ji nazvali? Vím, že nějaký názor mám také.
John: jenže nás pro naše názory napadají.
Paul: Nemůžeme vám říct, jaká je naše image, víte…Můžeme jenom..naše image, je to, co o sobě čteme v novinách. Známe naši skutečnou image, která nemá co dělat s naší…image.. (je zmatený z toho, jak se do své odpovědi zamotal, pak se rozesměje)
Paul: (přes smích) Zapomeňte na to.
(smích)
Kdo je ten mladík z dlouhými vlasy vpravo od vás?
John: To je starej dobrej Dave.
Paul: Kde je?
(Mladíkem je David Crosby, který stál vedle Briana Epsteina, najednou však mizí za závěsem, aby se vyhnul pozornosti.)
John: To je Dave z Byrds. Náš kámoš. Ahoj, kamarádi!
Paul: Stydí se. Je plachej.
Chystáte se někdy nahrávat ve Spojených státech?
Paul: Už jsme to zkoušeli, ale to byla obchodní záležitost. Hmmm, mám trošku potíž z touhle otázkou. Ne, zkoušeli jsme to..ale nefungovalo to.
Ringo: Nebylo to v zájmu…
Paul: Pš!
John: Bez komentáře.
Pane Lennone, je pravda, že se chystáte přestat s hudbou kvůli kariéře v oblasti srovnávací religionistiky?
John (směje se) Ne.
(smích)
John: To je další z vtipů, který teď kolujou?
Určitě jste slyšeli o mnoha hromadných páleních desek Beatles?
John: Prošvihli sme je.
..a tak si říkám, jestli si nemyslíte, že americké dívky jsou přelétavé?
Ringo: Všechny holky sou přelétavý.
(smích)
John: Podle fotek, co jsme viděli, tam byli rozhlasoví moderátoři ve středním věku a dvanáctiletá děcka, pálící hromadu obalů našich elpíček.
Otázka pro Paula a Johna. Napsali jste několik skladeb pro dvojici Peter a Gordon (Peter Asher, byl bratr Jane Asherové, tehdejší přítelkyně Paula McCartneyeho – pozn. překlad.) a chápu, že s toho nejsou šťastní, protože si myslí, že písničky jsou populární jen proto, že jste je napsali vy. Chystáte se pro ně ještě něco napsat?
Paul: Víte, oni..když píšeme pro…ptají se nás, jestli bychom pro ně něco nenapsali – když to uděláme. Myslím, že jim to nevadí. Líbí se jim. Ale, to je…lidi pak řeknou ‚Aha, takže vy se vezete na slávě Beatles?‘ Proto písničku Woman vydali bez našich jmen na obálce, protože si všichni myslí, že to je ten důvod, proč mají hity. Myslím si, že to tak opravdu není.
Pánové, co by se podle vás stalo, kdyby jste přijeli na vystoupení bez opancéřovaného náklaďáku a bez asistence policie?
Ringo: Bylo by pro nás snadnější dostat se dovnitř.
(smích)
John: To bysme nemohli udělat
Paul: Jak se to vezme, víte. Někdy by to bylo jednodušší bez opancéřovaného náklaďáku. Ale dneska, bychom to asi zkoušet neměli.
Domníváte se, že by vám ublížili?
Paul: Jo, pravděpodobně jo.
John: Co myslíte vy?
Příloha New York Times z neděle 3. července, otiskla článek Maureen Cleaveové, ve kterém, bez udání konkrétního jména, cituje výrok Beatles „Šoubyznys je prostředkem šíření Židovského náboženství?
Paul: To napsala?
John: Tak jsem jí to asi řek zase já. Bez komentáře.
Paul: Ale no tak Johne, řekni jim, cos tím myslel.
John: Myslím, že si v tom můžete najít, co chcete. Jen tak jsem to plácnul. Nemyslel jsem to vážně.
Konferenciér: Čas na poslední tři otázky.
Přemýšlel jsem, za jakých okolností jste napsal In His Own Write. Je to takové..divoké..všechny ty vzrušující slovní hříčky…myslím, jak jste je k sobě poskládal?
John: Nevím. Nedokážu na to odpovědět. Víte, to se prostě tak stalo. Nepřemýšlel jsem nad tím stylem ‚Jak já to safra teď napíšu.‘
Myslím, seděl jste u toho, jako autor, který..
John: Přesně jako autor.
(smích)
Johne, prý se s Beatles chce soudit jakýsi Peter Best, který o sobě prohlašuje, že býval členem skupiny. Je to pravda?
John: Myslím, že se o to párkrát pokoušel, ale nezabývali jsme se tím.
Je tohle poslední otázka? Jsou všechny vaše konference stejné, jako byla tahle?
John: Ne.
Paul: (směje se) To není pořádná poslední otázka!
Mluvím o všech těch reportérech, nebo polo – reportérech, nebo taky – reportértech, kteří na vaše tiskovky chodí. Obtěžují vás tito lidé během celého turné, tady ve Spojených státech?
John: Není snadný pokaždé rozeznat taky – novináře, od opravdových novinářů (smích)
Je to stejné, když cestujete po Evropě?
John: Ano.
Paul: Ale co je na nich špatného? Co je špatného na davu?
Nic. Jen se ptám, jestli je tolik reportéru všude, kam přijedete?
Paul: Ne.
Ringo: Ne vždycky.
George: Někteří z nich jsou jen diváci.
Konferenciér: Poslední otázka.
Tomorrow Never Comes, tak se jmenuje poslední skladba na druhé straně(alba Revolver – pozn. překlad.), ano?
George: Tomorrow Never Knows
Tomorrow Never Knows. Díky. Můžete mi alespoň přibližně vysvětlit, jak jste při nahrávání pracovali s vaším hlasem, Johne. Zpíval jste pozpátku a pak jste to pustili popředu?
Paul: Ne, není to nazpívané pozpátku. Je to nahraný pěkně přímo. Jsou tam ale různé smyčky. Slova jsou z Tibetské knihy smrti, takže tak.


Po skončení tiskovky Beatles roztáhli velký červený závěs, za kterým se skrývala obrovská zvětšenina obalu desky Ravolver. Poté obdrželi čtyři zlaté desky od americké Asociace nahrávacího průmyslu.

Beatles znovu vystoupily před zástupce tisku až za devět měsíců, 19. května 1967, když byla vybraná skupina novinářů pozvána do domu Briana Epsteina, dva týdny před vydáním desky Sgt. Pepper.

Z knihy The Beatles – Ten years that shook the world (The Beatles – deset let, co otřásla světem).

(Přeložil Vít Mlejnek)