Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2017




Tři roky uplynuly od posledního hudebního počinu Beatles. Tehdy jím bylo vydání dnes již veleúspěšného alba největších hitů, které neslo prostý název 1. Všechny písně byly remasterovány do výborné zvukové kvality. Ve stejném duchu se nese i letošní dílko, které ale přináší o trochu více, než pouhé znovuvydání starších nahrávek v novém zvuku. Je jím 'obnažené' album Let it be, kterému byly ubrány původní orchestrální a sborové úpravy. Syrové verze písniček Beatles, které natočili během ledna 1969 ještě před pracemi na svém díle Abbey Road, tak poprvé spatřují světlo světa v původně zamýšlené podobě.

Po poslechu alba a jeho konfrontací s původní verzí je cítit znatelnou změnu v jeho celkovém vyznění. Ačkoli Let it be znělo výborně, přece jen působilo trochu roztříštěným dojmem. Bylo na něm vidět, že je sestavené bez jasně daného konceptu. Oproti tomu Naked působí mnohem celistvějším dojmem a paradoxně i vyzráleji. O jednotlivých skladbách Beatles se nemá cenu rozšiřovat, každý fanoušek i běžný posluchač je zná. Snad jen, že do koncepce tohoto alba přibyla píseň Don't let me down, která sem opravdu patří, ale v roce 1969 vyšla pouze na singlu. Velmi velký podíl má zlepšení kvality zvuku původních nahrávek. Album zní velmi živě a reálně. Žádné zastřené chyby nebo mlžný opar ženských sborů, ale přesně posazené jednotlivé nástroje a vokály. Snad jen časté klávesy, za kterými stál v té době Billy Preston, bych u některých písní vypustil. Nejvýraznější změnou prošla McCartneyho píseň The long and winding road, která je v této podobě mnohem křehčí a přesvědčivější. Zazněla však už v dokumentu Anthology. Mezi další překvapení tohoto alba bych zařadil rovněž čistou nahrávku Across the universe a Let it be. Neméně dobře dopadla také Two of us.

Album vychází s bonusovým CD nazvaným Fly on the wall. V celkové stopáži 22 minut se snaží zachytit průběh jednoho nahrávacího dne skupiny. Kevin Howlett se pokusil vybrat zajímavé fragmenty písní a smíchal je s útržky rozhovorů ve studiu. Kromě několika zajímavých popěvků (Because I know you love me so nebo známější Child of nature, která později vyšla s jiným textem na Lennonově sólové desce Imagine) však nic objevného nepřináší. Vše již bylo naznačeno v Anthology. A tak nejzajímavější složkou tohoto dílka jsou již zmiňované dialogy.

Jaký tedy vyřknout verdikt? Pro zarytého fanouška Beatles je to zbytečná investice, protože veškeré verze už zná z neoficiálně vydaných nahrávek. Mnohé se objevilo také v Anthology. Získá tak jenom lepší zvukovou kvalitu. Pro běžného posluchače se stane toto album jedním z mnoha, jen se občas podiví, že jeho oblíbená rádiová písnička zní trochu jinak. O smyslu druhého disku nemluvě: kdo si ho pustí více než jednou? Na otázku, proč tedy toto dílo spatřilo světlo světa, jednoznačně odpovědět neumím. Nechce se mi věřit, že by po třiceti letech chtěl Paul McCartney konečně vydat svou verzi The long and winding road, o kterou se kdysi přel u soudu. Vadí mi také, že zmizela píseň Maggie Mae, jejíž fragment se objevuje pouze na bonusovém disku. Přitom celková délka alba je velmi krátká. Hodně prostoru je dáno také klávesistovi Billu Prestonovi. Raději bych očekával prvotní návrh tohoto alba, který pod titulem Get back sestavil Glyn Johns, ale který Beatles zamítli. Nebo toužebně očekávaný filmový dokument Let it be, který byl po natočení zamčen do trezoru a dnes se po světě potulují pouze jeho nekvalitní pirátské kopie. Je tedy na každém z vás, abyste si udělali o tomto albu svůj vlastní obrázek.

Beatles: Let it be... Naked
2003 Apple Corps Ltd./EMI Records Ltd.
Délka: 35:06 22:00

Hodnocení: 7/10