Kdo byl v sobotu 1. července 2006 v Praze na Střeleckém ostrově na festivalu hnutí Hare Krišna "Happy Fest", dá mi jistojistě za pravdu, že těles, jakým je čtyřčlenná hudební skupina, jež si dala všeříkající název George Harrison Tribute, jest - už jen pro oživení - na tuzemské "beatlesácké" scéně hodně zapotřebí.

Uskupení, jehož vznik lze klásti za vinu Krišnovu oddanému, zpívajícímu kytaristovi jménem Dharmarúpa dás, se totiž na rozdíl od podobně stylově zaměřených souborů prezentovalo akusticky a vplulo do vod, do nichž se v této republice (s výjimkou) odvážil dosud jen málokdo. Tedy do tajemných vod tvorby George Harrisona. A ani o fous vedle.

Šest Georgeových skladeb uzavíralo celý fest a bylo více než příjemnou tečkou za zdařilým dnem, kde jedinou nudnou záležitostí byl snad jen zdlouhavý kytarový výlev Zdeňka Bíny z -123 min. Nadšeného přijetí se ovšem dostalo kupříkladu sedmičlenné kapele oddaných Venu Gopal a taktéž přemýšlivé plzeňské partičce Vishnu Tattva. Dharmarúpu doprovodili právě její dva členové Jirka Mucha (kytara, sitár a zpěv) a Michal Pustay (zpěv, kytara a violoncello). Čtvrtým do kopy pak byl hráč na tamburínu a pakavadž Josef "Joseph" Tolar.

Koncert trochu poškodilo špatné nazvučení (zvukař zápasil zejména se sitárem, jehož hlubší tóny nebyly takřka slyšet), pročež před každou písní se museli hudebníci znovu a znovu dorozumívat s techniky; mikrofony vazbily, v odposleších houkalo, ale dobře naladěné publikum, čítající mnoho set hlav, bylo po vydařeném dni a najmě nevtíravě prezentované náboženské hudbě a názorům i přes tyto technické potíže, jež působily zdržení, velmi shovívavé a chápavé.

Úvodní "Here Comes the Sun" s dokonalou souhrou kytar (Dharmarúpa dás-Jiří Mucha) a velmi dobře sladěnými vokály připomínala duet George a Paula Simona z roku 1976, "While My Guitar Gently Weeps" byla pak naprosto "obšlehnutá" z Anthology 3, a to včetně textu. Jen McCartneyovo přijíždějící harmonium nahradily plíživé tóny Michalova violoncella. Jak ale předvést Georgeovy "elektrické" písně a skladby se slide kytarou? Všeuměl Jirka Mucha, o němž někteří nadšeně tvrdili, že je "sluníčkem festivalu" (a který pro zájemce prezentoval hru na sitár i "soukromě" pod stromy Střeláku), si poradil i s tímto problémem - sóla v "Give Me Love (Give Me Peace on Earth)" vybrnkal na akustickou kytaru a "It's All Too Much" dostala úplně nový kabát, v němž prim hrál sitár a plochu dobře zaplňující violoncello.

O "The Inner Light" nelze říct nic jiného, než že jí pouze chyběl Georgeův hlas. Sitár popoháněný pakavadžem vykonal svou práci na jedničku. A závěrečný rozjetý "My Sweet Lord", kde bylo kytarové sólo nahrazeno vokály tria Dharmarúpa-Mucha-Pustay, měl v sobě víc šťávy a nadšení než Georgeova verze z amerického turné 1974.

Setlist:
Here Comes the Sun, Give Me Love (Give Me Peace on Earth), While My Guitar Gently Weeps, The Inner Light, It's All Too Much, My Sweet Lord.

(OHNOTHIMAGEN)

Hodnocení: 9/10