Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2017




Největší festival hudby skupiny Beatles, téměř dvěstě skupin z celého světa, přes dvěstě tisíc návštěvníků... To vše si každý mohl přečíst na internetových stránkách, když chtěl zjistit něco bližšího o festivalu Beatleweek. Skutečnost však byla trochu jiná.

Do Liverpoolu jsem dorazila v pátek odpoledne, tedy druhý den festivalu. Očekávané davy lidí, kolony aut a všude se ozývající hudba Beatles se však nekonaly. Jediná známka většího počtu lidí byla cedule na Hotelu F1 v Albertových docích, kde mě čekaly tři noci, že volné pokoje už nejsou. Byl podvečer a já vyrazila do centra města, do slavné Mathew Street. Všude bylo lidí poskrovnu, jen v této ulici se to jimi hemžilo. Rozhodla jsem se nejdříve prozkoumat Cavern Pub, hospodu naproti skutečnému Cavernu. Sem byl vstup volný a mnoho lidí toho využilo. První, co mě praštilo přes nos při cestě po schodech dolů do nitra klubu, bylo neskutečné vedro a nedostatek vzduchu. Proletělo mi hlavou, že se tohle stěží dá vydržet. Omyl. Po třech dnech celovečerního a celonočního tréninku jsem takovéto situace zvládala již bez problémů.

I přesto, že celý prostor hospody byl zaplněn, nedalo větší práci najít si místo u pódia a později se propracovat i k baru pro pivo. Už po chvíli jsem pochopila, proč tomu tak je. Čech je zvyklý na šťouchání, postrkování, šlapání a tlačení. Tady se každý za sebemenší drcnutí omlouval, lidé s menší postavou byli postrkováni kupředu k podiu a během mé cesty s dvěma půllitry od baru mi všichni galantně pomáhali.

První skupina, kterou jsem na pódiu uviděla, byla Brazilian Blackbird. Kapela sestávala ze tří kytaristů, jednoho baskytaristy, klávesisty a bubeníka. Hráči se nesnažili dodržet vzhled skupiny Beatles, ale přesto z nich publikum bylo nadšené. Oni sami s návštěvníky mezi jednotlivými skladbami komunikovali a chovali se velmi bezprostředně i přesto, že na malém pódiu byli pěkně namačkaní. Jejich repertoár byl velmi pestrý, od skladeb z roku 1963 až po poslední alba. Velký potlesk sklidili za výborně provedenou Paulovu skladbu Live And Let Die.

Skupiny se střídali vždy po hodině a všichni program poctivě dodržovali, takže nedocházelo k žádnému skluzu. Po Brazilian Blackbird nastoupila skupina 1962, která se snažila dodržet i patřičný vzhled, a stejně jako předchozí kapela odvedli tihle muzikanti velmi dobrý výkon. Po skupině 1962 jsem se rozhodla podívat do Cavernu.

V Cavernu se nacházejí dvě pódia. V první místnosti je pódium známé ze všech starých fotografií a v druhé místnosti je trochu větší, na kterém vystupoval Paul McCartney při koncertu Run Devil Run.

Vstupné byly tři libry. Zkraje se mi to zdálo moc, ale nakonec musím říct, že to za to stálo.

Zaplatila jsem vstup a nevěřila svým očím. Cavern jsem už na vlastní oči viděla, ale teprve teď vypadal tak, jak jsem si ho ve svých představách vykreslovala. Dusno, vlhko, až se voda téměř srážela na stropě, spousty lidí a na pódiu další dobrá kapela. Všichni návštěvníci byli spokojeni a nikomu vzduch nechyběl. V přední a zadní místnosti se střídaly po hodině skupiny Lucy in the Sky, 1962, Beatalls, The Fab Four, Repeatles, British Export a mnoho dalších. Většina z nich měla na sobě dobové obleky, nebo dokonce kožené kalhoty a bundy a jen z nich v tom horku lilo. Zdá se mi jako zázrak, že během festivalu nikdo z účinkujících neomdlel.

V sobotu jsem vyrazila do klubů již kolem páté hodiny a podařilo se mi vidět velké množství dobrých kapel. Bohužel, ne všechny mě zaujaly, jako například Mad Dogs, kteří s repertoárem Beatles zřejmě nechtěli mít moc společného. Objevilo se několik skupin, které hrály i ostatní hudbu šedesátých let, ale u publika neměly nikdy takový úspěch, jako když přišla kapela a spustila Twist And Shout nebo Hey Jude. Velmi mě překvapila japonská skupina Beatvox. Na pódium nastoupili mladí kluci v kožených oblecích, malé postavy doháněli vyššími podpatky na botách a legračně zápasili s angličtinou. Jejich hra a zpěv však neměly chybu. Pro každého fanouška Beatles bylo vystoupení téhle skupiny velkým zážitkem. Zajímavý byl také koncert Johnnyho Silvera s jeho skupinou na zadním pódiu v Cavernu. Tento menší člověk pocházející z Německa jako by Lennonovi z oka vypadl. Kromě Johnových písní z období Beatles velmi zdařile zpíval i Lennonovy sólové skladby. Udivující bylo i to, jak měl do detailu naučená gesta, pohyby a výraz ve tváři podle svého hudebního idolu.

Prvotní nadšení z nového místa a lidí pomalu opadávalo a já už začala brát hudbu Beatles v malých klubech v liverpoolských ulicích jako samozřejmost.

Nehrálo se však jen v klubech. Celé centrum Liverpoolu bylo plné otevřených pódií, kde se skupiny střídali stejně, jako v hospodách. Největší z nich se nacházelo na nábřeží Mersey v blízkosti úřadu obchodního loďstva.

Při procházení ulicemi ale člověka mnohé zarazilo. První zvláštností bylo malé množství policistů, kteří však měli až překvapivě velkou autoritu. Další zajímavostí bylo, že ulice a travnatá prostranství byly téměř stále uklizeny. Návštěvníci festivalu si občas nelámali hlavu nad tím, kam odhodí kelímek, nebo ubrousek od hamburgeru, ale to už naskočil človíček s napichovátkem a velkým pytlem a nepořádek odstranil. Uklízeči měli pohotovost zřejmě v noci, protože i přesto, že večer už úklid tak dobře nestíhali, každé ráno nebyl nikde ani papírek. Poslední velkou zajímavostí bylo množství mobilních záchodků. Řeknete si možná, že to není až tak důležité, ale konzumace piva umí pěkně potrápit. Tady byly boční ulice v blízkosti pódií plné dlouhých řad známých eko-záchodků.

V neděli se pro sběratele stala největší atrakcí burza v hotelu Adelphi. Začínala už v jednu hodinu a vstupné bylo patnáct liber. Nejprve mě tato cifra překvapila, ale nakonec jsem si uvědomila, že je to opodstatněné. Velký sběratel tuto částku rád dá a má na burze pak výběr největší a z toho nejlepšího. Má klid si všechno projít a prohlédnout a není postrkován těmi, kteří se přišli jen podívat a nechtějí si ničím udělat sběratelskou radost. Naopak pořadatelé mají jistotu, že většina návštěvníků jsou opravdoví zájemci. Po osmé večer se přestalo platit vstupné a každý se mohl zajít podívat, jak burza vypadá.

A samozřejmě, že již od oběda vystupovaly skupiny na venkovních pódiích i v klubech.

Během večera bylo možno vidět vystoupení skupin Liverpool, Australian Beatles, Los Escarabajos, The Fab Four, Norwegian Beatless, The Fab Five, MerseyBeat Legends a mnoho dalších.

Po celé tři dny byl Liverpool sice plný lidí, ale stačilo poodejít kousek mimo centrum, zajet se podívat třeba na rodné domy Brouků a už byly ulice poloprázdné. Ani večer na Mathew Street nebyly žádné davy. Do Cavern Clubu se člověk musel postavit do krátké fronty, ale během chvilky byl uvnitř, kde se mohl, když chtěl, posadit, nebo si najít místo na stání i nedaleko pódia.

V pondělí se situace změnila. Celé centrum se naplnilo lidmi a kluby hlásily plný stav. Proto jsem se raději vydala k pódiím v ulicích. V pět hodin na fanoušky Beatles čekala opravdová lahůdka. Na otevřeném pódiu u řeky Mersey vystoupil Pete Best se svou skupinou. Jeho repertoár byl sestaven ze starých hamburských 'fláků' a pro mnohého fandu to byl pěkný zážitek.

Pondělí bylo také mým posledním dnem, který jsem strávila v Liverpoolu, a protože festival končil až v úterý, poslední den festivalu mi unikl. Nebylo ale čeho litovat, skupiny se neustále střídaly na všech pódiích, takže nakonec jich člověku uniklo jen velmi málo.

Když jsem odjížděla z Liverpoolu a míjela letiště Johna Lennona, uvědomila jsem si, jak úžasné dny se mi podařilo zažít. Kapely byly pečlivě vybrány, takže byla opravdová radost si je poslechnout, organizace byla perfektní, neobjevily se žádné větší potíže a nápor lidí přišel až v pondělí. Ale hlavně se mi podařilo zažít něco, na co se zapomenout nedá - v tom tmavém sklepě jménem Cavern, kde se nedalo dýchat a bylo tam vedro k padnutí, jsem se mohla na malou chvíli vrátit o víc jak čtyřicet let nazpátek. Liverpool vás chytí za srdce a už nepustí.

Na závěr patří velké poděkování manželům Faldýnovým a jejich cestovní agentuře A21, kteří mě a dalším dvaadvaceti 'bláznům' zorganizovali báječný výlet, na který se jen tak nezapomíná.

(Dita Závitkovská)

Hodnocení: 9/10