Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2020

Když v závěru televizního seriálu The Beatles Anthology projevil Paul McCartney uspokojení nad tím, že jejich písně byly vždy o lásce, přátelství a porozumění, měl určitě pravdu. Milióny posluchačů tomu tak rozumělo a rozumí dodnes: snad s jedinou, o to však otřesnější výjimkou. Charles Miller Manson vstoupil do historie jako nejzvrácenější vykladač písní Beatles. Tento inspirátor a původce nejnesmyslnější masové vraždy v dějinách USA pomohl v horkém létě roku 1969 pohřbít „nádherný sen o šedesátých letech“.

Narodil se v listopadu 1934 v Cinncinati (stát Ohio) jako nemanželský syn nezletilé prostitutky a otce nikdy nepoznal. Od útlého dětství se pohyboval mezi příbuznými, ústavy a byty matčiných partnerů, většinou alkoholiků. V roce 1946 byl poprvé zadržen, když vylupoval samoobsluhy. O rok později měl již na svém kontě první vážný zločin: ozbrojené přepadení obchodu a kasina - bylo mu 13 let. Jak dospíval, přibývaly pobyty v polepšovnách pro nezletilé provinilce (odkud 18x utekl), další zločiny (krádeže, podvody, kuplířství) a samozřejmě další odsouzení. Ve vězení strávil Charles Manson většinu šedesátých let. V psychiatrické zprávě o něm se píše: „…velmi citově labilní a nezodpovědný…asociální osobnost se zkreslenou interpretací skutečnosti“.
Když v březnu 1967 opouštěl brány věznice, měl za sebou sedmnáct let života za mřížemi. Bylo mu 32 let, v kapse pár dolarů a otlučenou kytaru. Na svobodě se ocitl ve vrcholícím „létě lásky“, kdy v módě byli hippies, mystika, sex, drogy, neomezená svoboda. Centrem tohoto dění se stala sanfranciská čtvrť Haight Ashbury, kam kdekdo přijížděl hledat „lásku a květiny“. Této všeobjímající atmosféry dokázal Charles Manson dokonale využít. Podobných vizionářů a podivínů se v té době v Kalifornii toulalo víc, ale jedině on se dokázal pasovat do role vedoucího jakési náboženské komunity, které dal jméno Rodina. Shromažďoval kolem sebe mladé lidi, zejména dívky. Citově zmatení a nevyrovnaní jedinci, kteří opustili domov nebo zaměstnání v touze najít smysl života, podléhali jeho vlivu a uctívali ho jako Mesiáše. Manson měl nesporné charisma, uměl vycítit slabosti svých „oveček“ a poté je naprosto dokonale ovládnout. Vytvořil zdání, že v Rodině se věci dělají bez přetvářky a bez zábran, což platilo od všeobecného sexu a užívání drog až po žebrání a krádeže.
Velkým Mansonovým snem bylo natáčet vlastní gramofonové desky a šířit svá „poselství“ prostřednictvím hudby – prostě stát se velkou rockovou hvězdou. Svou nezanedbatelnou úlohu v tom sehráli Beatles. Velkým fanouškem jejich hudby se stal už ve vězení v letech 1963-64, kdy se díky tomu naučil hrát na kytaru a skládat jednoduché písničky. Jeho nadšení, hraničící s fanatismem, dostoupilo vrcholu v prostředí svých přívrženců. Každá nová deska byla vítána jako zjevení a přehrávána stále dokola. Takto již v prosinci 1967 načerpal Charles Manson „četná ponaučení“ z alba Magical Mystery Tour. Stále víc věřil tomu, že prostřednictvím svých textů k němu Beatles přímo promlouvají a podporují jeho filozofii.
Zdaleka největší dopad mělo pro další běh událostí tzv. bílé dvojalbum. Již v průběhu léta roku 1968 došlo v prostředí Rodiny k zásadní změně. Do směsice bezstarostné zábavy, sexu a nicnedělání se pomalu vloudilo násilí a uctívání kultu ďábla. Charlese Mansona posedla vize zániku západní civilizace, kterému bude předcházet apokalyptická válka mezi černou a bílou rasou. Vítězně z ní vyjdou lidé černé barvy, kteří ovládnou svět. Protože však na něco takového nebudou připraveni, předají za padesát let vládu do rukou Mesiáše – Mansona. Této šílené teorii dala název píseň z nového beatlesáckého dvojalba: Helter Skelter.
Když 7. prosince 1968 „The White album“ vyšlo na americké půdě, stalo se pro Mansona a jeho přívržence doslova svátostí. Už bílá barva obalu v sobě nesla „prorockou sílu“. Každé ze třiceti skladeb přikládal „Čaroděj“ skrytý význam, kterému rozuměl pouze on, jako vyvolený. Zde jsou některé z nich:
Revolution No. 9 dal zcela nesmyslně do souvislosti s 9. kapitolou Knihy zjevení, kde se ve „Zjevení sv. Jana“ hovoří o čtyřech andělech, rozsévajících smrt mezi lidstvem. Těmi byli podle Mansona členové Beatles. Se sluchátky na uších pak po nesčetném poslechu Johnovy zvukové koláže zaslechl povel „Rise“ (Povstaňte!), oznamujícím černochům, že je čas k boji – ve skutečnosti je v nahrávce použitý Lennonův výkřik „Right“ z původní verze Revolution No. 1.
Výzvy k černochům, aby ukončili nadvládu bílé rasy měly obsahovat písně Blackbird nebo Rocky Racoon, v Happiness is a Warm Gun zase bylo vybídnutí k ozbrojování se pro rasovou válku.
Úplně posedlý byl Charles Manson skladbou Helter Skelter, kterou obehrával tak dlouho, dokud nezaslechl, jak mu Beatles našeptávají, aby jim zatelefonoval do Londýna (bylo prokázáno, že jednu dobu opravdu stále telefonoval do společnosti Apple – bezvýsledně). Ve svém pseudobiblickém vytržení neměl ani tušení o tom, že „helter skelter“ je v anglických zábavních parcích označení pro tobogán, podle něj šlo o peklo (hell).
Podle svých vzpomínek dostal Paul McCartney nápad na píseň ve Skotsku po přečtení rozhovoru s kytaristou skupiny Who, který popisoval jejich poslední singl jako nejhlasitější a nejdrsnější věc: “Ten malý odstaveček mi k inspiraci úplně stačil, nastartoval mě. Tak jsem sedl a napsal Helter Skelter, aby tam byl nejvyřvanější zpěv, nejhlasitější bicí atd. Symbol tobogánu jsem použil jako znamení cesty z vrcholu na dno. Můžete se na ni dívat jako na docela pěknou písničku, ale ona na sebe nabalila všelijaké zlověstné podtóny, protože si ji za svou hymnu vybral Manson.“
Podobně jako v Helter Skelter, i v písni Honey Pie porozuměl Charles Manson pobídce Beatles, aby přijel za nimi „přes Atlantik“ (across the Atlantic), protože jsou příliš „líní“ (lazy), než aby ho hledali sami. Zmínka o Hollywoodu pak „jasně“ dokazovala, že Beatles vědí, že tam někde je.
Po neúspěšné snaze proniknout do světa zábavního průmyslu a krachu s vydáním gramofonové desky ovládla Charlese Mansona nenávist k celebritám. Všichni ti slavní a bohatí pro něj byli „Piggies“, podle stejnojmenné Harrisonovy písničky z dvojalba. Mansonově vyšinuté mysli asi nejlíp zněl verš, kde se říká, že by prasátka „zasloužila pořádný výprask“. Sám George Harrison později o vzniku písničky řekl: „Slova „damm good whacking“ (pořádný výprask) mi poradila má matka, když jsem hledal rým ke slovům „backing“ a „lacking“. Nemělo to nic společného s americkými policajty nebo kalifornskými boháči.“
Léto roku 1969 se dostalo do druhé poloviny a ke slibované Apokalypse stále nedocházelo. Charles Manson usoudil, že bude potřeba „podřezat pár prasat“ a ukázat tak černochům cestu.
Dopoledne 8. srpna 1969 vyšli Beatles v Londýně ze studia Abbey Road a podle Paulova nápadu udělal fotograf Iain Macmillan na přechodu slavné snímky pro obal stejnojmenného alba. Na opačném konci Atlantiku, v Los Angeles, usoudil Charles Manson, že „nadešel čas pro Helter Skelter“. Tu noc z 8. na 9. srpna vyslal své zdrogované „ovečky“ na první vražednou misi do domu manželů Polanskich na 10050 Cielo Drive.
„Jsem ďábel a přišel jsem vykonat ďáblovo dílo“, řekl Charles „Tex“ Watson jedné z obětí a poté opravdu rozpoutal peklo. Během následující půl hodiny Watson a jeho dvě družky Susan Atkinsová a Patricie Krenwinkelová postříleli, ubili a ubodali 5 nevinných lidí: Steve Parenta, Abigail Folgerovou, Wojteka Frykovského, Jaye Sebrinka a Sharon Tateovou, herečku a manželku režiséra Romana Polanského, která byla v 9. měsící těhotenství. Při odchodu z místa činu napsala jedna z vražedkyň ručníkem, namočeným v krvi Tateové na vstupní dveře slovo „Pig“ (prase).
O 24 hodin později, v noci z 9. na 10. srpna 1969, udeřilo Mansonovo komando smrti podruhé (S. Atkinsovou vystřídala Leslie van Houtenová). V domě na 3301 Waverly Drive byli brutálně ubodáni manželé Leno a Rosemary LaBiancovi. Na místě činu zanechali vrazi tentokrát víc „vzkazů“, které podle jejich zvrácené teorie měly vycházet z písní Beatles: porcovací vidlička, zabodnutá do břicha Lena La Biancy, nápisy krví obětí na zdech „Death to Pigs“ (smrt prasatům), „Rise“ a „Healter (sic!) Skelter“.
Nad Los Angeles se snesl mrak hrůzy a strachu, do horečného pátrání se kromě policie zapojily i detektivní agentury. Zdrcený Roman Polanski a jeho přátelé nechal vypsat odměnu 25 000 dolarů za jakoukoliv stopu, vedoucí k odhalení zločinu, jemuž padla za oběť jeho těhotná manželka. Na podzim 1969 se naštěstí ocitla většina pachatelů včetně Mansona ve vězení. Proces s vrahy v případu Tate-La Bianca začal v Los Angeles 24. července 1970 za velkého zájmu médií. Státní žalobce Vincenc Bugliosi při něm mimo jiné podrobně rozebral teorii Helter Skelter, nazvané podle písně Beatles. Za ní se podle Mansona skrývalo povstání černochů, jehož cílem bylo vyvraždění celé bílé rasy s výjimkou členů Rodiny, kteří se měli ukrýt v poušti a později převzít vládu nad světem. Ve své zmateném prohlášení před soudem 20. listopadu 1970 se Charles Manson pokoušel hájit: „Helter Skelter je zmatek. Zmatek rychle přichází. Jestliže nechápete, že zmatek rychle přichází, můžete si tomu říkat, jak chcete. Moje konspirování to není. Není to moje hudba. Slyším, na co se naráží. Říká se tam: “Povstaňte!“ Říká se tam: „Zabte!“ Proč z toho mám být obviněný já? Já tu hudbu nenapsal. Já nejsem ten člověk, který to vložil do vašeho společenského vědomí.“ A při jiné příležitosti řekl: „To byli Beatles, ta hudba, kterou vydávají. To oni mluví o válce. Děti tu hudbu poslouchají a pochopí poselství. Je to podprahová záležitost.“
O předvolání Beatles k svědeckým výpovědím se skutečně uvažovalo, ale nakonec z toho sešlo. Všichni členové tehdy již rozpadlé skupiny se od Mansonových výkladů svých textů rozhodně distancovali.
Koncem roku 1970 se soud konečně nachýlil ke konci a 25. ledna 1971 porota vynesla ortel: trest smrti pro Ch. Mansona a jeho vražedkyně („Tex“ Watson vyslechl stejný rozsudek až 21. října). Popravy však nikdy nebyly vykonány. V únoru 1972, kdy probíhalo odvolací řízení, Nejvyšší soud USA a poté i Nejvyšší soud státu Kalifornie trest smrti zrušil. Rozsudky v případu Tate-LaBianca byly změněny na doživotní vězení.
V současnosti je Charles Manson umístěn v kalifornské státní věznici v Corcoranu a není pravděpodobné, že by z ní ještě někdy vyšel. Své dny dožije v prostředí, v němž strávil většinu života – ve vězeňské cele.

Na závěr dejme slovo všem čtyřem Beatlům, tak jak se k celé krvavé záležitosti vyjadřovali:
JOHN: „Nevím, co jsem si myslel, když se to stalo. Jen mám dojem, že spousta toho, co říkal, byla pravda, že byl dítětem námi stvořeného státu. A ujal se dětí, když to nikdo jiný nechtěl udělat. Ale samozřejmě to byl šílenec, jistě… Byl střelený jako kterýkoliv jiný fanoušek Beatles, který hledal v našich textech mysticismus. Nevím, co může mít Helter Skelter společného s tím, že někoho podřežeš. Nikdy jsem ty slova pořádně neposlouchal, helter skelter je spíš takový zvuk“.
PAUL: „Charles Manson si vyložil, že Helter Skelter měl něco společného se čtyřmi jezdci z Apokalypsy. Pořád nevím, co to všechno mělo znamneat, je to z Bible – „Zjevení“, nečetl jsem to, takže nevím. On si prostě celou věc vysvětlil, jako že my jsme ti čtyři jezdci a došel k závěru, že musí jít a všechny zabít.“
RINGO: „Znal jsem Romana Polanského i Sharon Tateovou a – Bože! – bylo to hrozné období. Každého to zarazilo, protože najednou se uprostřed veškeré té lásky, míru a psychedelie zjevilo všechno to násilí. Nikdo se už opravdu necítil v bezpečí, nejenom my, nejenom rockeři, ale i všichni ostatní v LA. Mohlo se to stát komukoliv. Díky bohu, že toho hajzla chytili.“
GEORGE: „Všichni se vezli na vlně Beatles – policie, reklamní média, starostové – a vrazi. Beatles byli velkým tématem a měli světu co říct, takže každý se k nám přimkl, ať už to bylo naší vinou nebo ne. Bylo to nepříjemné, být spojován s něčím tak ubohým jako Charles Manson.“

(Jan B. Břečka)