Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2020

"Beatles vás chtějí držet za ruku, ale Stones vám chtějí vypálit město." Tak charakterizoval novinář Tom Wolfe skupinu Rolling Stones po jejich první návštěvě Spojených států. Ale co vlastně měli tyto dvě skupiny společného?

V červenci 1962 vystoupila na pódiu londýnského klubu Marquee na Wardour Street zatím neznámá skupina Rollin' Stones. Jejími členy byli Mick Jagger (zpěv), Keith Richards (doprovodná kytara), Brian Jones (sólová kytara), Dick Taylor (baskytara), Mick Avory (bicí), Ian Stewart (klavír, maracas). Název si dali podle klasické skladby Muddyho Waterse a převedli několik rockových a bluesových skladeb Chucka Berryho, Jimmyho Reeda, Elmora Jamese a dalších. Jejich honorář činil dvacet liber. Mezi diváky byl Charlie Watts, který předtím odmítl Brianovo pozvání na bubenickou židli. Na podzim stejného roku potkal Brian Jones baskytaristu Billyho Perkse, který byl asi o šest let starší než ostatní členové skupiny, a pozval ho na předvánoční zkoušku. Bill si změnil účes a také příjmení na Wyman. Hned po Novém roce zašel Brian Jones za Charlie Wattsem, aby se ho pokusil znovu přemluvit. Watts po několika zkouškách nabídku přijal a kapela se vrhla na hraní převzatých rokenrolových hitů. Do širšího povědomí londýnských teenagerů se dostali únorovým koncertem v klubu Crawdaddy, kde Brian excelentně předvedl kytarové sólo ze stejnojmenné písně Bo Diddleyho. Pověst skupiny neustále vzrůstala. 14. dubna 1963 se na ně přišla do klubu Crawdaddy podívat slavná skupina Beatles. Ti v ten den nahráli svůj hit From me to you pro televizní pořad Thank your lucky stars. Po vystoupení se spolu seznámili a Brian Jones je pozval do svého bytu na Edith Grove, kde zůstali až do časných ranních hodin. Beatles je na oplátku pozvali na koncert do Albert Hall. Koncem dubna se v domovském klubu Stounů objevil Andrew Oldham, londýnský tiskový agent. Ujal se kapely jako manažer a přitvrdil jejich už tak dost lajdácký vzhled. Cílem bylo působit jako protipól uhlazených Beatles. Už začátkem května jim sehnal nahrávací frekvence u společnosti Decca, kde 10. května 1963 natočili písně Come on od Chucka Berryho a I want to be loved od Muddyho Waterse, které vyšly začátkem následujícího měsíce na singlu. Když singl dosáhl 21. místa v britské hitparádě, objevili se poprvé v televizi a občas vystoupili na mimolondýnských koncertních pódiích. Stále však hráli převzaté písně a nemohli najít skladbu, která by je pozvedla zase o kousek výše. 10. září 1963 se u nich objevili John Lennon a Paul McCartney, kteří jim nabídli svou písničku I wanna be your man (Ringo Starr ji později nazpíval pro album With the Beatles). Mick Jagger a Keith Richards byli ohromeni, když ji během několika minut před jejich očima dopsali. Singl byl velmi úspěšný a Mick s Keithem jednoho listopadového dne napsali svoji první skladbu, která nesla název As tears go by. V roce 1964 ji nazpívala Marianne Faithfullová.

Začátkem roku 1964 singl I wanna be your man dosáhl dvanácté příčky v hitparádě, Rolling Stones koncertovali sedm dní v týdnu po celé Británii, vystupovali v rozhlase i televizi, vydali EP a s pomocí Phila Spectora pracovali na první LP desce. V červnu odjeli do Spojených států, aby reprezentovali Británii na cestičce, kterou jim vyšlapali Beatles. Oproti dalším britským kapelám ale Stones uhranuli svou živočišností, sexualitou a agresí. Po vystoupení v prestižní Ed Sullivan Show byla Amerika pobouřena a Sullivan musel slíbit, že Stouni se v ní už nikdy neobjeví.

Začátkem roku 1965 odletěli Rolling Stones do Austrálie a na Nový Zéland. Pravidelně se však vraceli do nahrávacího studia v Los Angeles, aby pracovali na nových písních. Podnikli britské turné s Hollies, navštívili Francii a koncem dubna se vrátili do Spojených států. V květnu 1965 musel Ed Sullivan stáhnout zpět svůj nedávný slib a Rolling Stones se znovu objevili v jeho televizní show, kde zahráli písně The last time, Little red rooster a Everybody needs somebody to love. V té době se už Keithovi honil hlavou riff k jejich dalšímu hitu, který natočili 11. května 1965. Byla jím píseň Satisfaction, která ihned po vydání stanula v čele americké hitparády a v červenci si získala i Británii. Objevila se ale druhá tvář úspěchu: drogy. Kapela propadla LSD, které si začínalo získávat své příznivce i oběti. Brian Jones byl mezi prvními, kdo začal tuto drogu propagovat. V červenci se obchodních záležitostí skupiny ujal mladý účetní Allen Klein, který jim ihned získal velmi výhodnou nahrávací smlouvu se společností Decca. Pro Rolling Stones měl ale znamenat smůlu, protože o pět let později přišli o veškerá práva ke svým písním a dosud vydělané peníze. V srpnu 1965 navštívil Keith s Mickem obrovský koncert Beatles na Shea Stadium. Podzim přivítala skupina koncerty po Německu, Rakousku a Británii. V kapele začalo docházet k hádkám, když Brian Jones hrál něco jiného než ostatní. Mick na pódiu hajloval, davy fanoušků ničily sedadla a vlaky. V říjnu pokračovali ve Spojených státech. V Sacramentu byl Keith zasažen elektrickým proudem z mikrofonu. Život mu zachránili gumové podrážky jeho nových bot.

Během roku 1966 vydali Rolling Stones několik velmi úspěšných singlů. Na jaře se vydali na miniturné po Evropě. Stále více se však utápěli v drogách. V červnu vyrazili na turné po Spojených státech. Koncerty doprovázeli stále větší výtržnosti, policie musela zasahovat obušky a slzným plynem. Po turné odletěl Brian Jones do Maroka, kde podlehl kouzlům africké lidové hudby. Podzimní britské turné bylo už klidnější, občas byla vidět v sále prázdná sedadla. Mládež začala dávat přednost novým skupinám typu Small Faces a Who.

Začátek roku 1967 zastihl Rolling Stones v krizi. Skupina musela čelit obvinění z užívání drog. Do Richardsova domu vtrhla při jednom z večírků policie a zadržela důkazy. Jen náhodou několik hodin předtím opustil dům George Harrison. Členové skupiny odcestovali do Maroka. Koncem dubna zahájili evropské turné, protože zoufale potřebovali peníze. V rámci tohoto turné vystoupili Stouni poprvé za železnou oponou, a to 13. dubna ve Varšavě, kde hráli v Paláci kultury pro 2500 lidí. Po návratu navštívila policie Briana Jonese, aby mu zabavila další drogy. 25. června 1967 vystoupil Brian Jones, Mick Jagger a Marianne Faithfullová společně s Beatles v celosvětovém televizním přenosu Our world, kde Beatles zahráli píseň All you need is love. Několik dní nato byli Keith Richards, Mick Jagger a Robert Fraser odsouzeni za držení drog. Rozsudek vyvolal vlnu nepokojů a po několika demonstracích a novinových článcích byli Keith s Mickem propuštěni na kauci 5000 liber. Robert Fraser zůstal ve vězení čtyři měsíce. Stouni byli nicméně otřeseni a Brian Jones navštívil odvykací léčebnu. Na podzim se zavřeli do studia a pracovali na novém albu. Rozešli se také se svým manažerem Andrew Oldhamem. Jeho povinnosti na sebe převzal Mick Jagger.

Začátkem roku 1968 pokračovali v nahrávání nových hitů. Brian Jones se stal terčem neustálých útoků policie. Nebyl si jistý nikde, a tak se uchýlil opět do Maroka, kde naslouchal Mistrům muzikantů z Jajouky a zaznamenal několik hodin jejich hudební produkce. Na podzim 1968 se objevil Mick Jagger v hlavní roli filmu Performance, který dokonale ukázal život londýnské smetánky koncem 60. let. Uveden byl ale až v roce 1970. Koncem roku se kapela sešla ve studiu, aby natočila písně pro album Let it bleed. V prosinci uskutečnil Mick Jagger svůj projekt vlastního filmu, který měl nést název The Rolling Stones rock & roll circus. Objevili se v něm známé tváře rockové hudby, jako Eric Clapton, John Lennon, Yoko Ono, Grateful Dead, Jethro Tull, Taj Mahal, Marianne Faithfullová a Who. Bylo to také poslední vystoupení Briana Jonese s Rolling Stones. Film byl po dokončení zamčen v trezoru a světlo světa spatřil až v devadesátých letech.

V roce 1969 pracovali Rolling Stones stále na albu Let it bleed. Protože potřebovali peníze, byli nuceni konečně uskutečnit koncertní turné. Bez sólového kytaristy to ale nešlo a Brian Jones nebyl k použití. Ve studiu se tedy objevil mladý kytarista Mick Taylor, který skvěle ovládal bluesovou kytaru. 9. června byl oficiálně vyhozen Brian Jones. 2. července 1969 byl nalezen mrtvý ve svém bazénu. Okolnosti jeho smrti nebyly nikdy objasněny. O tři dny později vystoupili Rolling Stones v londýnském Hyde Parku. Mick Jagger před začátkem koncertu přednesl ukázku z Shelleyho žalozpěvu Adonais: "Klid! Klid! On není mrtev, ba nespí ani, jen probudil se ze snu života. To my, zmateni bouřnými vidinami s přízraky marně se rveme v temnotách." Kolotoč se však točil dál. Rolling Stones vyrazili po třech letech na turné po Spojených státech. Jejich poznávacím znamením se měla stát několikahodinová zpoždění. To největší měli na Floridě: osm hodin. Smolný se pro ně měl stát pátek 5. prosince 1969. Během koncertu pod otevřeným nebem v Altamontu se neovládli členové ochranky Hell's Angels a před zraky kapely a filmových kamer ubili mladého fanouška. Zemřeli ještě další tři lidé. Amerika byla otřesena a Rolling Stones také.

Rok 1970 strávili Rolling Stones v nahrávacím studiu. V létě jim jejich finanční poradce Rupert Lowenstein doporučil, aby se z daňových důvodů odstěhovali z Británie. Skupina poslechla a začátkem následujícího roku se všichni přestěhovali do Francie. Mezitím stačili založit vlastní společnost Rolling Stones Records. Po třech letech se na podzim 1970 ukázali na evropských pódiích. Na jaře 1971 se Rolling Stones objevili na britských pódiích, kde už pět let nehráli. Hráli velmi špatně, ale pozornost si získali svým divadelním představením. V září vydala jejich nová společnost první album. Byla to deska s názvem Brian Jones presents the pipes of pan at Jajouka, která byla sestříhána z pásek, které Brian natočil v Maroku před svou smrtí.

Začátkem roku 1972 se přesunula skupina do nahrávacího studia v Los Angeles, aby zde nahráli nové skladby. Keith Richards byl pod silným vlivem drog, a tak nahrával jen ve chvilkách, kdy byl při smyslech. Následující letní turné po Spojených státech bylo profesionálně připraveno. Kapela se na koncerty dopravovala vlastním letadlem Lockheed Electra. Měli také svůj filmový štáb, tým zaměstnanců a vlastní ochranku. Spoustu času strávili návrhem koncertního pódia. Nic to ale nezměnilo na faktu, že hráli rozladěně, ale Mick Jagger se to snažil vyrovnat svou pohyblivostí. Z turné vznikl film Ladies and gentlemen, the Rolling Stones. Z turné si přivezli celkem 1,5 milionu dolarů.

Začátkem roku 1973 se Rolling Stones vrátili na koncertní pódia, když navštívili Hong Kong a Austrálii. Poté pracovali na novém albu. Na podzim podnikli turné po Evropě, ale bez většího ohlasu. Všichni byli v zajetí drog, nejhůře však na tom byl Keith Richards. 29. října 1973 si s nimi naposledy zahrál Mick Taylor. Keith se ho v té době snažil všemi způsoby ponižovat, aby ho donutil k odchodu ze skupiny. V prosinci 1974 zavolal Mick Taylor do kanceláře Rolling Stones, aby oznámil svůj odchod z kapely. Bylo to pár dnů před návratem do studia.

Místo sólového kytaristy Rolling Stones nezůstalo dlouho prázdné. Na jaře 1975 zaplnil mezeru Ronnie Wood, který už se Stouny několik měsíců spolupracoval. Nové turné po Spojených státech bylo naplánováno ve velkém stylu. Rolling Stones odehráli 47 koncertů na 27 místech. Výtvarné řešení měl na starosti Charlie Watts, který navrhl pódium ve tvaru lotosového květu. Objevily se nafukovací předměty, rozhoupané hrazdy a další taháky. Turné bylo poprvé mediálně podpořeno. Na jaře 1976 se Rolling Stones přesunuli do Evropy. Spolu s nimi stočlenný doprovodný tým a patnáct kamionů. Po Británii odjeli do Německa, Španělska, Jugoslávie a Francie. Poté se vrátili do Los Angeles, aby připravili koncertní album.

Začátkem roku 1977 uskutečnili několik koncertů v Kanadě. Keith Richards byl však za držení drog zatčen a nesměl odjet. Vězení unikl díky vysoké kauci a slibu, že navštíví léčebný ústav. V létě roku 1978 vyrazili Rolling Stones opět na turné po Spojených státech. Nebyli ale v nejlepší formě. Na podzim stanul Keith Richards naposledy u kanadského soudu za držení drog. Byl osvobozen pod podmínkou, že uskuteční charitativní koncert pro ústav pro nevidomé.

Osmdesátá léta zachytila skupinu Rolling Stones v rozkladu. Ronnie Wood se oddával drogám, Keith Richards se snažil z jejich vlivu vymanit a vedl neustálé spory s Mickem Jaggerem. Vydané desky nebyly úspěšné ani kvalitní. Na podzim 1981 podnikli mamutí turné po Spojených státech, které jim vyneslo 50 milionů dolarů. Následujícího roku se přesunulo do Británie. Výsledkem byl film Let's spend the night together (1983). Mick Jagger vydal sólové album She's the boss (1985) a věnoval se dalším soukromým projektům. V dusném prostředí natočili Rolling Stones v roce 1985 materiál pro další album, na kterém se Mick pro nedostatek času podílel pouze minimálně. Na obřím charitativním koncertě Live Aid vystoupil Keith i Mick odděleně. Ani Charlie Watts nezahálel a sestavil vlastní jazzovou kapelu Charlie Watts Big Band, se kterou začal nahrávat. Keith Richards si sestavil také vlastní skupinu. Mick mezitím vydal další sólové album Primitive cool (1987) a vyrazil na koncertní turné po Japonsku. Keith odpověděl albem Talk is cheap (1988).

Začátkem roku 1989 se Keith s Mickem sešli a pokusili se o nemožné. Nahráli mnoho materiálu, ze kterého vzniklo album Steel wheels. Důležitou roli v Rolling Stones začal plnit Charlie Watts, který se stal spojkou mezi oběma vůdčími osobnostmi. Po dlouhých přípravách vyrazili s vidinou zisku ve výši 200 milionů dolarů na koncertní turné, které předčilo všechna předchozí. Změnila se organizace: tvrdé drogy byly zakázány, všechno muselo klapat na minuty, před každým koncertem se konala zvuková zkouška a zdravotní prohlídky. Scéna byla obrovská, aby se Mick Jagger mohl pořádně rozběhnout, po obou stranách visela promítací plátna, nad pódiem se vznášely nafukovací ženy, koncert zakončoval nevídaný ohňostroj. Po Spojených státech se kolos na ocelových kolech přesunul v roce 1990 do Japonska a poté do Evropy, kde se muselo trochu zmenšit pódium. 18. srpna 1990 se v rámci turné Urban jungle objevili Rolling Stones na pražském Strahově, aby zde zahráli pro 107000 lidí, kteří promočeni deštěm čekali na své rockové osvobození. Honorář věnovala kapela na dobročinné konto nadace Olgy Havlové. Na podzim roku 1990 vyšly knižně cenné paměti Billa Wymana nazvané Stone alone.

Začátkem roku 1992 opustil skupinu Bill Wyman. Mick Jagger natočil sólové album Wandering spirit a Keith album Main offender, na jehož podporu uskutečnil koncertní turné. V roce 1993 se skupina opět sešla, aby zahájila nahrávání dalšího alba. Po jeho vydání se Rolling Stones vypravili na další mamutí turné. Jen v USA vydělali 140 milionů dolarů. V roce 1995 se přesunuli do Jižní Ameriky, poté do Japonska, Austrálie a na Nový Zéland. Pro Evropu připravili po vzoru televize MTV několik unplugged vystoupení, ale po pár koncertech se vrátili zpět ke svému show, které zakončili koncerty v Británii. Celá koncertní šňůra o počtu 126 vystoupení vynesla 500 milionů dolarů.

V roce 1996 se Keith Richards věnoval nahrávkám, které natočil na Jamajce s místními lidovými hudebníky. Charlie Watts vydal album jazzových hitů Long ago and far away, Mick pracoval na dalším sólovém albu. Nicméně se kapela opět dala dohromady, aby na podzim 1997 vydala nové album, které následovalo obvyklé turné. Během něho vyšlo Richardsovo album Wingless angels s jamajskými rytmy. Následujícího roku se Stouni přesunuli do Evropy a v srpnu vystoupili v Rusku. Během turné odehráli 107 koncertů pro 4,75 milionů diváků. Z nahraného materiálu vydali živé album No security, které podpořili stejnojmenným turné po USA. V létě 1999 uspořádali několik dalších koncertů také v Evropě. Jejich zisk byl odhadnut na 300 milionů dolarů.

Po rozvodu s Jerry Hallovou a zaplacení odstupného ve výši 8 milionů dolarů se Mick Jagger vrhl do filmového světa a vyprodukoval film Enigma (2001). Byl také zvolen předsedou výboru důvěrníků na hudební škole Mustique. Natočil také další sólové album Goddess in the doorway (2002). Charlie Watts vydal album The Charlie Watts/Jim Keltner project. Bill Wyman občas koncertuje se svou rhytm and bluesovou skupinou, stejně jako se Mick Taylor věnuje své bluesové skupině. Ronnie Wood se v roce 2000 svěřil do péče protialkoholní léčebny. Keith Richards se stáhl do ústraní. V roce 2002 se na trhu objevilo výběrové dvojalbum největších hitů a skupina se opět sešla, aby vyrazila na světové turné, které se přehouplo i do následujícího roku. V rámci tohoto turné navštívil Mick Jagger opět Prahu, aby zde oslavil své šedesáté narozeniny. Rolling Stones se nezapomněli předvést na Letenské pláni. Z turné vyšel koncem roku 2003 čtyřdiskový komplet DVD Four flicks. Kolotoč turné je však nezastavitelný a Rolling Stones jsou v jeho středu. Během svých cest tak v roce 2007 navštívili opět Českou republiku, tentokrát ale Brno.

V létě 2012 oslavila skupina 50. výročí svého trvání. K této příležitosti vydali autorizovanou biografii. Ve stejném roce měl premiéru rozsáhlý dokument Crossfire hurricane a vyšel výběr největších hitů GRRR! 25. listopadu 2012 se uskutečnil velký koncert v londýnské O2 Areně, na kterém si zahrál i Jeff Beck a o čtyři dny později také Eric Clapton. Další dva koncerty k oslavě padesátin se uskutečnily v prosinci v New Yorku, kde si se skupinou zahráli Black Keys, Bruce Springsteen a Lady Gaga. Ani po padesátce Rolling Stones nelení a neustále roztáčejí kola rokenrolu. V roce 2013 vystoupili mj. na festivalu v Glastonbury a dvakrát v Hyde Parku.

Diskografie:
Rolling Stones (1964)
The Rolling Stones No. 2 (1965)
Out of our heads (1965)
Aftermath (1966)
High tide and green grass (1966)
Between the buttons (1967)
Their satanic majesties request (1967)
Beggar's banquet (1968)
Through the past darkly: Big hits vol. 2 (1969)
Let it bleed (1969)
Get yer ya-yas out: The Rolling Stones in concert (1970)
Sticky fingers (1971)
Jamming with Edward (1972)
Exile on Main Street (1972)
Goat's head soup (1973)
It's only rock'n'roll (1974)
Made in the shade (1975)
Metamorphosis (1975)
Black and blue (1976)
Love you live (1977)
Some girls (1978)
Time waits for no one (1979)
Emotional rescue (1980)
Sucking in the seventies (1981)
Tattoo you (1981)
Still life (1982)
Undercover (1983)
Dirty work (1986)
Steel wheels (1989)
Flashpoint (1991)
Jump back (1993)
Voodoo lounge (1994)
Stripped (1995)
Bridges to Babylon (1997)
No security (1998)
Forty licks (2002)
Live licks (2004)
A bigger bang (2005)
Rarities 1971-2003 (2005)
Shine a light (2008)
Exile on Main St. (Rarities edition) (2010)
Brussels affair (Live 1973) (2011)
Some girls: Live in Texas '78 (2011)
Hampton Coliseum (Live 1981) (2012)
L.A. Friday (Live 1975) (2012) Live at the Tokyo Dome (Live 1990) (2012)
Light the fuse (Live 2005) (2012)
Live at Leeds (1982) (2012)
GRRR! (2012)
Hyde Park live (2013)