Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2020

Beatles během své kariéry vystupovali v několika filmech. Jako první (a nepřekonaný) byl film, který mapoval jejich pracovní den: A hard day's night. Následovala bláznivá komedie Help! a ještě bláznivější televizní film Magical mystery tour, který se rozhodli natočit sami bez cizí pomoci. Jako kreslené figurky se objevily ve filmu Yellow submarine a nakonec se pokusili zmapovat práci na přípravě alba. Film Let it be ale stále leží v trezorech a na černém trhu se dají sehnat jen špatné kopie. Svým jménem nakonec zaštítili v devadesátých letech projekt Anthology, jehož součástí byl dokumentární film, vydaný na videokazetách a odvysílaný v televizi. Pojďme se podívat na ty, kdo se neobjevili na filmovém plátně, ale na vzniku filmů se podíleli neodmyslitelným vkladem.

Walter Shenson

Americký rodák, narozen v San Francisco, vystudoval Stanfordskou univerzitu. Poté začal pracovat v reklamě pro společnosti Paramount a Columbia. V padesátých letech se přestěhoval do Británie a v roce 1959 produkoval film s Peterem Sellersem The mouse that roared. Po úspěchu filmu ho oslovil Bud Ornstein s přáním, aby stál u zrodu filmu A hard day's night. Film vyrobila společnosti United Artists za 400 tisíc dolarů. K režírování filmu pozvala společnost Richarda Lestera, který proslul filmem Myš na Měsíci. Honorář Beatles činil 25 tisíc dolarů a 7,5 procenta ze zisku. Shenson ovšem uložil do smlouvy klauzuli, podle které byla po patnácti letech přenesena práva ze zisku na něj. Po nečekaném úspěchu se Shenson rozhodl natočit další film s Beatles, který měl původně nést název Eight arms to hold you, ale v průběhu natáčení byl změněn na Help! Poté se představy Shensona a Beatles o podobě dalšího filmu zcela rozešly, a Beatles se rozhodly natočit film vlastními silami. Práva na film Let it be opět získala United Artist a Shenson získal malé procento podílu ze zisku. Po rozchodu Beatles pokračoval v Británii v produkování filmů. Mezi jeho díla patří Thirty is a dangerous age, Cynthia, Welcome to the club, Don't raise the bridge, Lower the river a Digby, the biggest dog in the world. V roce 1973 se se svou ženou Gerry po devatenácti letech vrátil do Ameriky, kde se usadil v Bel-Air v Kalifornii. Po patnácti letech byla na Shensona převedena práva k filmům A hard day's night a Help! a on se rozhodl oba snímky převést do zvukového formátu Dolby stereo. Přidal také dvouminutový prolog k Pernému dni. V osmdesátých letech vyprodukoval filmy jako Reuben reuben nebo Echo park. V roce 1995 vyprodukoval dokument The making of A hard day's night, který uvádí Phil Collins. V roce 1999 podepsal s firmou Miramax smlouvu o obnoveném promítání filmu Perný den v kinech. 19. října 2000, rok po smrti své ženy Geraldine, umírá ve věku 81 let i Walter Shenson. Pohřbu se zúčastnila jeho sestra, dva synové a čtyři vnoučata.


Alun Owen

Alun Davies Owen se narodil 24. listopadu 1925 v Menai Bridge v severním Walesu. Podle některých zdrojů to však byl Liverpool. Sám vždy uváděl jako své rodiště Liverpool. Alun byl syném velšsky mluvících rodičů. Jeho otec pracoval v obchodním námořnictvu. Alun vystudoval vysokou školu v Cardigan County. V šestnácti letech se oženil s Mary O'Keefeovou a brzy se dočkal dvou synů. Jeho první hra Progress to the park byla v roce 1958 odvysílána v rozhlase a následujícího roku se poprvé objevila v televizi jeho hra No trams to Lime Street. Dále napsal hry Ruffians a The strain. Začátkem šedesátých let byl požádán o napsání scénáře pro film s Beatles. Owen se postupně setkal se všemi členy skupiny. Od října 1963 do začátku roku 1964 s nimi cestoval po koncertech a společně s producentem filmu Walterem Shensonem jel za nimi do Paříže. Samotný scénář začal psát v listopadu 1963 a psal ho ručně. Pro každého člena skupiny napsal sólové role, ale nejznámější se stala Ringova procházka městem. Za scénář dostal Owen 1200 liber. Byl rovněž nominován na Oscara. V dalším filmu se však Brian Epstein rozhodl pro jiného scénáristu, protože Owen byl prý 'hodně intelektuální'. Owen byl požádán Lionelem Bartem o napsání muzikálu z prostedí Liverpoolu s titulem Maggie Mae, ve kterém se objevila beatová hudba. Hvězdami muzikálu se stal Kenneth Haigh a Rachel Robertsová. 6. prosince 1994 Alun Owen ve věku 69 let po krátké nemoci zemřel.


Richard Lester

Richard Lester se narodil 19. ledna 1932 v Jenkinstownu ve Philadelphii. Během posledního roku na Pennsylvánské univerzitě vystupoval s Vocal Group v místním televizním vysílání. Stal se kulisákem v televizi WCAU-TV a příležitostným režisérem, ale po dvou letech odešel dělat reportéra na volné noze. Jako hudebník vystupoval Lester s kytarou a pianem v klubech a barech v Evropě a severní Africe. V roce 1955 se přestěhoval do Británie, kde se uvedl televzním muzikálem Curtains for Harry. Vystupoval také v několika odvysílaných dílech televizního seriálu The Dick Lester show společně s Alunem Owenem. Poté spojil své síly s Peterem Sellersem a Spikem Milliganem a režíroval jejich televizní seriály A show called Fred a Son of Fred. V roce 1959 natočil svůj první film The running, jumping and standing still film, ve kterém hrál Peter Sellers a Spike Milligan. V roce 1962 natočil s Helen Shapiro hudební film It's trad, dad a několik televizních pořadu včetně Smith's crisps, kde se objevila i Pattie Boydová. S producentem Walterem Shensonem natočil film The mouse on the moon. Po tomto úspěchu byl Shensonem pozván k natočení celovečerního filmu s Beatles A hard day's night, po kterém následoval film Help! V roce 1966 se opět setkal s Johnem Lennonem, který hrál hlavní roli ve filmu How I won the war. Po pětadvacetiletech se s Beatles setkal znovu, když ho požádal Paul McCartney o natočení dokumentu z jeho světového turné v letech 1989-1990. Film se objevil v kinech v roce 1991 pod titulem Get back: The movie. Mezi další filmy Richarda Lestera patří: The knack... and how to get it, A funny thing happened on the way to the forum, Petulia, The bed sitting room, The three musketeers, Juggernaut, The four musketeers, Royal flash, Robin and Marian, The ritz, Cuba, Butch and Sundance: The early days, Superman II, Superman III a Finders keepers. V současnosti žije Dick se svou ženou Deirdre v anglickém Petershamu.


George Dunning

George Dunning se narodil v roce 1920 v Torontu. Ve čtyřicátých letech natáčel u kanadské společnosti National film board avantgardní krátké filmy, z nichž nejznámější je Cadet Rouselle z roku 1945. Začátkem padesátých let založil vlastní společnost a začal pracovat na The Gerald McBoing boing show a také na reklamách. S Alem Brodaxem vyprodukovali kreslený seriál pro King Features. V roce 1956 se Dunning přestěhoval do Londýna, kde začal pracovat pro TVC, společnost vyrábějící reklamy a filmy pro průmysl a obchod. V roce 1962 vyhrál jeho krátký film The flying man cenu Grand Prix na mezinárodním festivalu animovaných filmů v Annecy. Po úspěchu seriálu Al Brodax ho oslovil s námětem na celovečerní kreslený film o Beatles. Dunning s nabídkou souhlasil a oslovil inovativního výtvarníka Heinze Edelmanna. Tak vznikl kreslený film Yellow submarine. V roce 1979 George Dunning zemřel. Mezi jeho další filmy patří Paula, The world of Suzie Wong a The wackiest ship in the army.


Heinz Edelmann

Český rodák Heinz Edelmann se narodil v roce 1934. Po vystudování několika uměleckých škol v Holandsku a Německu se živil typografií, ilustrováním knih, kreslením plakátů a komiksů, když ho oslovil George Dunning, aby s ním spolupracoval na animovaném filmu o Beatles Yellow submarine. Edelmann pracoval dva měsíce jedenáct hodin denně. Spal pouze čtyři hodiny každý den a brzy se jeho zdravotní stav zhoršil. Po dokončení filmu byl nucen dva roky odpočívat, protože se zhoršil jeho zrak a trpěl poruchami trávení. K filmu však přispěl významnou měrou. Navrhl všechny animované postavy včetně Modráků. Původně měli být červení, ale jeho asistent chybně poslouchal Edelmannovy instrukce a vybarvil je modře. Po vyléčení pracoval Edelmann dále a stal se uznávaným ilustrátorem knih a plakátů. Uznání se mu dostalo, když třicet let mohl působit na Stuttgartské akademii výtvarného umění. 21. července 2009 zemřel právě ve Stuttgartu na srdeční zástavu.


Michael Lindsay-Hogg

Michael Lindsay-Hogg je synem herečky Geraldine Fitzgeraldové. V šedesátých letech byl režisérem známého týdně vysílaného pořadu Ready steady go!, ve kterém několikrát vystupovali i Beatles. Jeho spolupráce se skupinou začala natáčením videoklipů (v té době reklamních promo filmů) Paperback writer a Rain, které se natáčeli ve studiích EMI Abbey Road a v Chiswick House 19. a 20. května 1966. V roce 1968 byl pozván k režírování filmu The Rolling Stones rock'n'roll circus, ve kterém se objevil také John Lennon a Yoko Ono, a který vyšel až o třicet let později na videokazetě. 4. září 1968 natočil Lindsay-Hogg ve Twickenhamu další videoklipy Beatles Hey Jude a Revolution. Poté byl skupinou požádán, aby natočil jejich projekt Get back, ze kterého měl vzniknout televizní dokument o natáčení alba. Natáčení začalo 2. ledna 1969 ve studiích v Twickenhamu a dokumentární film, který vznikl, byl pojmenován Let it be. Lindsay-Hogg se později stal režisérem televizního seriálu Brideshead revisited a dalších snímků, jako The object of beauty, Nasty habits, The little match girl, Guy, Frankie Starlight, Doctor Fischer of Geneva, Dirty tricks, As is, Running mates, The habitation of dragons, For love alone, Alone. Natočil také mnoho videoklipů např. pro Rolling Stones a několik hudebních filmů, mj. Neil Young in Berlin, Simon and Garfunkel: The concert in Central Park nebo Paul Simon: Graceland, the African concert. V říjnu 1999 natočil televizní film Two of us, který pojednává o fiktivním setkání Johna Lennona (zahrál ho Aidan Quinn) s Paulem McCartneyem (Jared Harris) v New Yorku v roce 1976.