Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2020

Dorothy Rhoneová se narodila v roce 1940. Jejím otcem byl Tom Rhone a matka se jmenovala Jessie. Dot žila v přísně měšťáckém prostředí Childwallu spolu se třemi staršími sourozenci, kteří se jmenovali Billy, Anne a Barbara. Její otec pracoval v docích a domů se vracel každou noc opilý. V tomto prostředí se stala plachou a nedůvěřivou dívkou. Nikdy nemluvila s lidmi, které neznala, zvláště s chlapci. Studovala na liverpoolské střední škole pro dívky, kde bylo hovořit s chlapci přísně zakázáno. Po škole vždy začala poslední vyučovací hodina dne, protože na cestě čekali místní chlapci, včetně Paula McCartneyho a George Harrisona.

Dot vyrůstala v pěkné děvče, ale byla přesvědčena, že je ošklivá. "Nikdy jsem si ve škole nemyslela, že jsem hezká, protože moje sestra mi říkala, že mám nos přes celou tvář. Jednu noc jsem si na něj dala kolíčky na prádlo, ale strašně to bolelo." Ze své první schůzky byla tak nervózní, že téměř onemocněla.
Koncem léta 1959 byla společně s přítelkyněmi v klubu Casbah, kde tančila za doprovodu skupiny Quarry Men. Oba kytaristé na ní mohli nechat oči. "Sledovali mě a navzájem si dodávali sebevědomí žertováním." Do jednoho z nich se okamžitě zamilovala. Tím šťastlivcem byl John Lennon. "Líbil se mi jeho drsný vzhled. Paul byl hezký a slušnější. John byl osobnost. Něco mi říkalo, že bychom si mohli rozumět." Dot ale brzy zjistila, že John chodí s dívkou jménem Cynthia. Svou pozornost tedy zaměřila na Paula. Na první schůzce si povídali hrůzostrašné příběhy z nedávné návštěvy u zubaře. Při loučení u autobusu jí navrhl, že by se mohli znovu sejít v klubu Casbah. Dot brzy zjistila, že je do Paula zamilovaná, ale ujistila ji až Paulova návštěva v bance, kde pracovala. "Bylo to vzrušující, chodit s ním. Vážně. Cokoli někdo udělal, já jsem vždycky chtěla, abychom udělali pravý opak. Rychle jsme se do sebe zamilovali. Navštěvovali jsme kavárny, kde se hrál rock'n'roll, byli jsme součástí této nové kultury. Normálně se chodilo do tanečního sálu, kde na jedné straně seděly dívky a na druhé chlapci. Tady byl jednolitý dav. Já, John, Cyn a George, všichni jsme chodili společně."
Netrvalo dlouho a Paul začal Dot kontrolovat a snažil se ji ovládnout. "Byl panovačný a chtěl všechno mít pod kontrolou, dokonce i mé oblečení. Měla jsem se stát jeho loutkou a to jsem nikdy nesměla připustit. Dal mi seznam pravidel a já jsem ho musela dodržovat. John to dělal s Cynthií podobně. Řekl mi, že už nechce vídat mou přítelkyni. Nesměla jsem jít ven s nikým jiným. Ztratila jsem kontakt se svými kamarády. Když jsme byli venku, nikdy mi nedovolil kouřit, ačkoli on kouřil." Paul chtěl, aby se oblékala do černého a obarvila si vlasy na blond. Když jednoho dne zjistil, že tancovala s někým jiným, byl rozzuřen. "Přinesl mi kabát a řekl mi, že odcházíme. Šli jsme domů a celou cestu jsme se hádali. Říkal mi, že bych neměla tancovat s někým jiným a já jsem neodporovala. Možná jsem se snažila udržet mír, protože jsem tak byla vychovaná." Jednou vydělali několik liber a Paul jí koupil drahou úzkou minisukni a koženou bundu.
Paul chtěl brzy vztah s Dot rozvést do vyšších úrovní, ale Dot byla málomluvná a v těchto věcech nezkušená. "Měla jsem mu odporovat. Možná jsem pro něj byla přitažlivá. Ostatní dívky mu padaly k nohám." Ale Paul byl tak okouzlující. Dot vzdorovala čtyři měsíce, ale nakonec na vánoce 1959 přijala Paulovo pozvání k nim domů, protože jeho otec odjel k jedné z Paulových tet. "Bála jsem se, že by se mohl vrátit, ale neměla jsem sílu dál bojovat. Paul byl jemný. Často jsme se potom milovali a bylo to krásné." Dot se zamilovala nejen do Paula, ale i do celé jeho rodiny, protože žili jinak než její vlastní rodina. Účastnila se jejich domácího hraní, kdy Paul hrál na kytaru a jeho otec na piano. Paul jí věnoval písně Love of the loved a P.S. I love you.
V únoru 1960 Dot zjistila, že je těhotná. Bylo jí šestnáct let a pracovala v bance, Paulovi bylo o jeden rok více a stále studoval. Její matka byla šokována a zakázala jí vycházet na ulici. Chtěla ji odsunout do Manchesteru k její sestře, která by dítě adoptovala. Paul byl proti tomuto rozhodnutí. Trval na tom, že je to dítě lásky a že by se měli vzít. Paulův otec Jim začal plánovat uskutečnění svatby. "Neměla to být velká svatba. Nikdo neměl peníze. Měla jsem bydlet u nich doma. Všechno bylo vymyšlené. Moje máma šla navštívit jeho otce. Paulův táta byl báječný. Moje máma byla strašná." Paulův otec trval na jedné podmínce, a to, že si Paul najde pořádné zaměstnání se stálým příjmem, aby uživil rodinu. Po třech měsících ale Dot potratila. Paul se objevil v nemocnici s květinami. "Zdálo se mi, že je smutný, ale pravděpodobně se mu ulehčilo. Když se na to dívám nyní, tak mně také. Nikdy by to mezi námi nefungovalo."
Po několika měsících Paul odjel se skupinou do Hamburku. Dot byla smutná, protože neměla představu, kdy se vrátí, ale svým způsobem se jí ulevilo. Beatles zůstali v Hamburku čtyři měsíce, vrátili se až v listopadu. Paul celou dobu podváděl Dot s místními dívkami. Dot často navštěvovala jeho otce. "Jednou jsem vešla do Paulovy ložnice a našla jsem pohled od nějaké dívky. Psala, že nemohla čekat, až se vrátí zpátky. Byl od německé dívky, ale napsaný byl v Anglii." Když se Paul vrátil domů, okamžitě mu o tom pověděla. Při druhé návštěvě Beatles v Hamburku v létě 1961 ji Paul pozval na čtrnáct dnů do Německa. Cynthia ji doprovázela. "Všichni pili a brali prášky, aby nespali. Když jsme ráno přijeli, nebyli celou noc v posteli. Byli opilí a měli oteklé oči." Paul zařídil pro Dot kajutu na hausbótu s vlastní koupelnou. Když chlapci hráli po nocích v klubu, Dot a Cynthia posedávali a sledovali skupinu. Seznámili se také s Astrid Kirchherrovou a jejími přáteli. Po návratu z Hamburku si našla Dot práci v lékárně. Paul ji často navštěvoval, ale moc času spolu netrávili.
Koncem roku 1961 ji navštěvoval stále méně. Pak se stal manažerem Beatles Brian Epstein. "Zakázal nám chodit na koncerty. Poslechli jsme ho. Byli jsme naštvaní, ale mysleli jsme, že to chlapcům asi pomůže v jejich práci." V létě 1962 Beatles trávili většinu času na cestách. Dorothy nikdy nezapomněla na večer, kdy ji Paul navštívil a řekl jí, že se musí rozejít. "Paul řekl, že spolu chodíme moc dlouho a měli bychom se buď vzít nebo rozejít. Řekl, že ačkoli mě miluje, nechce se ženit, takže se budeme muset rozejít. Neplakal, ale věděla jsem, že je smutný, nebo alespoň tak vypadal. Já jsem se okamžitě rozbrečela. Ptala jsem se ho, jak mi to může udělat. Myslela jsem si, že by se mohl vrátit, protože jsme spolu strávili tři roky."
Po rozchodu vyhodila Dotina matka Jessie několik stovek Paulových dopisů a odstěhovala se. Dot začala pracovat ve státní správě, ale stínu Paula McCartneyho se nemohla zbavit: "Byli tu samí Beatles, Beatles, Beatles. Nebylo úniku." V roce 1964 se s dvěma přáteli odstěhovala do Kanady a po čtyřech dnech od svého příjezdu se setkala se svým budoucím manželem. Byl jím vysoký, sportovně založený Němec jménem Werner Becker a Dorothy poznala, že s ním nebude hudbě nablízku, protože měl zcela jiné zájmy. Po roce pobytu v Kanadě se setkala s Paulem McCartneyem, když vystupoval s Beatles v Torontu. V 70. letech tam hrál ještě jednou s Wings. Při jejich posledním setkání pro ně poslal Rolls Royce a spolu s manželem a dcerou je vzal na Maple Leaf Gardens, aby jim ukázal zákulisí koncertu.
Dorothy pojmenovala své první dítě po přítelkyni z Hamburku Astrid. Po dceři následovali další dvě holčičky. Spolu se svým manželem žijí v elegantním domě v Mississauze v Ontariu. Všechny upomínky na Beatles zahodila, vyhodila dopisy, fotky prodala v dražbách a nikdy si nekoupila žádné jejich nahrávky. V roce 1996 se setkala v Torontu s Cynthií Lennonovou, která jí přivezla zpátky její zásnubní prsten, který kdysi zapomněla u nich v bytě. V říjnu 1997 zveřejnila popis svého vztahu s Paulem v dvoudílném článku, který vyšel v novinách Daily Mail.