Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2017




Ponorka potopená omylem
Kreslenému filmu západoněmeckého výtvarníka Heinze Edelmanna, tehdy už světově proslulého autora filmových plakátů, se ve vší tichosti povedlo to, co písni Hey Jude: naráz vyjádřil náladu doby, rozpínavost a barevnost konce šedesátých let.
Kupodivu Žlutá ponorka nechytla ani Beatles (George: To nejsme my. - Ringo: Jenom ilustruje některé naše písničky.), ani divácký průměr. Těžko asi po Beatles chtít, aby jásali nad filmem, s nímž neměli - kromě několika vteřin v obrazu i zvuku na konci - nic společného, do něhož složili jen čtyři nové písně, z nichž Hey bulldog byl vlastně odpad z dřívějšího natáčení, a který přesto postihl podstatu beatlovského humoru a lidskosti líp než Kouzelný zájezd. Album s polovinou Martinových instrumentálek není bez obrazu soběstačné a vyšlo až pět měsíců po letní premiéře. Píseň All together now nás ještě dlouho bude provázet coby znělka televizních kursů angličtiny. Vždycky mi připomene porážku Jabkáčů a jiných příšerek od malovaného Johna, Paula, George a Ringa, jejichž zbraněmi byly láska a hudba.

Jednověté epizody i romány
Ringo coby chlípný mexický zahradník ve filmu Candy po boku Marlona Branda a Richarda Burtona (prosinec 1967). Beatlovská společnost Apple otvírá svůj krám na Baker Street, č. 94 (7.12.). Paul se zasnubuje s Jane Asherovou poté, co u nich žil dva roky (25.12.). Světová premiéra Kouzelného tajemného zájezdu (26.12.). George v Indii studuje deset dní tamní hudbu a skládá pro svoje album Wonderwall (leden 1968). Beatles meditují v Indii. Ringovi se za čtrnáct dní stýská po synovi, Paul jej za pár dní následuje, George a John vydrží do konce (únor-duben). Grapefruit, angažovaní Johnem pro Apple, hrají poprvé veřejně, rovnou v Síni prince Alberta (27.3.). Další beatlovská organizace, Apple Corps Ltd., se usídluje na Savile Row 3, obklopována talenty, grafomany i podvodníky (duben). John a Paul bez úspěchu jednají v New Yorku ohledně filmového oddělení Apple (11.5.). Ringo a George v Cannes na zvláštním promítání Wonderwall (15.5.). Apple otevírají na King's Road už i krejčovství (23.5.). Paul žasne: z televize Jane Asherová mj. říká, že s ním zrušila své zasnoubení (20.7.). Mary Hopkinová, Paulův objev pro Apple, s písní Those were the days vede šest týdnů žebříček (28.9.). Objevem policejní razie v Johnově bytě v Londýně je marihuana, trestem 150 liber (18.10.). Georgova filmová Wonderwall Music, rozpačitý albový start Apple (1.11.). První rozvodové stání Johna a Cynthie (8.11.).
Avšak posluchači čekají od Beatles jediné: další původní album po Seržantovi. Už osmnáct měsíců.
Ostrý předěl mezi Seržantem a novým albem vedli Beatles chytře už od obalu. Je bílý jak mléko. I titul THE BEATLES je na něm pouze plasticky vytlačen. Uvnitř - po vystřihovánkách v Seržantovi - jsou barevné fotoportréty Beatlů a složený plakát se všemi 29 texty tohoto dvojalba.
"Na rozdíl třeba od Rogerse, Harta a Hammersteina," tvrdí o autorském typu Beatles skladatel a producent Phil Spector, "jsou to obrovští zpěváci. Mohou si se svými hlasy dělat všechno." Nic nepotvrzuje jeho slova lépe než bílé dvojalbum.

Procházka historií pop music
Chcete surf jako od Beach Boys? Prosím: Back in the USSR, opěvované dívky jsou z Ukrajiny. Chcete reggae? Ob-la-di ob-la-da. (Okamžitě vyšlo v Anglii na singlech pěti interpretů. Ani deska s Petrem Spáleným nebyla špatná.) Je libo křížovku z textů Beatles? Glass onion. Písničku pro děti? Bungalow Bill. Trochu Dylana? Happiness is a warm gun. Či spíš Toma Paxtona? Blackbird. Satiru o prasátkách v bílých košilkách? Piggies. (Může to být o nás, usoudili novináři po slovech "vždycky si hrají ve špíně".) Country? Rocky Racoon. Country blues? Don't pass me by. Křičené blues? Why don't we do it on the road. Rockový elektrický odvaz a la Electric Flag? Yer blues. A la Who? Helter skelter. Filmovou melodii se smyčci? Goodnight. Menší bláznivinu? Revolution no 1. Torální bláznivinu? Revolution no 9.
Někteří kritikové si dvojalbum vykládají jako parodii. Sotva je jí však tolik, kolik předpokládá třeba recenzent Melody Makeru, když píseň Goodnight charakterizuje jako "úmyslně vyčpělou, parodující všechen ten hudební brak". Takový břitký, víc rozumářský než muzikantský přístup vůbec neodpovídá hravosti Beatles. O nich spíš platí, co jednou v televizi řekl Ilja Hurník: "Jsou případy, kdy skladatel si dojde k sousedovi, aby si s ním pohovořil jeho vlastním jazykem. A já myslím, že na tom není nic špatného."
Bílé dvojalbum poslouchám jako pohádku, kterou napsal klasik ve chvíli oddechu od románů a dramat. Beatles se jím osvobodili od otázek typu: Kam teď, po Seržantovi? Každý už věděl, že se svým talentem mohou, kam je napadne.

I v polovičním obsazení
Právě bílé dvojalbum zároveň ukázalo, jak se talenty jednotlivých členů už neprolínají jako dřív, ale řadí vedle sebe a osamostatňují. Málokdo z posluchačů taky vzhlížel k Beatles jako za časů beatlemánie. Beatles byli ženatí, ostatně stejně nikde nevystupovali. Platila tedy jen kvalita desek.
Od konce roku 1968 se spolu mimo studio téměř neviděli. Každý měl spoustu vlastních zájmů a často v konečné nahrávce někdo chyběl. Na dvacátem singlu - posledním, jímž vedli žebříček, Baladě o Johnovi a Yoko - hráli jen dva, John a Paul. John se v textu vypořádal se svou pověstí, činy i kritiky tak přesvědčivě, že lidé přijali i nebeatlovský typ písně, cosi mezi countryovou Frankie and Johnny a starým rockem. A předtím si na Get back se starou liverpoolskou chutí zahrál čistě rockové kytarové sólo, když Paul zpíval "i s játrama", a jako vždy bez jediného intonačního prohřešku.

Když snílkové obchodují
Beatlovské jablko (apple), rozpůlené v etiketě gramodesky, vypadá k nakousnutí, ale ve skutečnosti už s ním první rok hýbali červi.
Své společnosti, s níž Beatles po Epsteinově smrti spojili celou svoji sociální a uměleckou budoucnost, se zavázali odvádět 80 % honorářů. Paul si ji naivně představoval jako "západní formu komunismu" a "mohutný obchodní a tvůrčí celek po vzoru Britské petrolejářské" zároveň.
Beze všech plánů a s chvályhodným předsevzetím pomáhat všem talentům otevřela Apple své kanceláře a oddělení a zaměstnala mnoho brachů; jejich jedinou kvalifikací často byl liverpoolský původ nebo slovní fantazie. Prototypem byl sedmadvacetiletý řecký přistěhovalec, "Kouzelník Alex" Mardas, samouk, specialista v elektronice. Údajně vynalezl nebo se chystal instalovat telefon se zrakovou i sluchovou pamětí, elektrické pole kolem Paulova domu, desku coby jablíčko z umělé hmoty, znemožňující přehrávání načerno atd. Mardasovo oddělení elektroniky nikdy nevydělalo ani penci.
Ztroskotaly plány na básnická alba Allena Ginsberga, Lawrence Ferlinghettiho a Richarda Brautigana. Po neúspěchu Kouzelného zájezdu v široké distribuci se rozpadly i naděje filmového oddělení.
"Od té doby, co zemřel Brian Epstein," mínil Ringo, "v tom nějak lítáme. Musíme se starat sami o sebe a dělat všechno, co dělal Epstein, i když se nám někdy zdálo, že nedělal nic."
Začali někoho schopného shánět. Šli až za ředitelem britských železnic, ale každý je odmítl; tak už se rozkřikly zvěsti o neudržitelném stavu Apple.
A tehdy se sám nabídl Allen Klein, Američan s pověstí ostrého hocha. Paulův návrh na jeho tchána neprošel.

Kalendář z počátků konce
John a Yoko vydávají u Apple album Unfinished music no 1 - Two virgins (Nedokončená hudba č. 1 - Dva neposkvrnění). Na zadní straně obalu jsou vyfotografováni nazí zezadu, kvůli přední straně je obal téměř všude zakázán. (29.11.1968). Na střeše svého studia v Saville Row Beatles nahrávají a filmují Get back (Vrať se), vlastně materiál k poslednímu albu Let it be (30.1.1969). Proti Paulově vůli najímají manažera Kleina (3.2.). Policejní labradorský pes vyčmuchal u Harrisonových drogy. - Paul se žení s rozvedenou americkou fotografkou Lindou Eastmanovou (12.3.). Čtrnácté Zlaté album Beatles za Žlutou ponorku (14.3.). John se na Gibraltaru žení s Yoko Ono... (20.3.) ...a v amsterdamském hotelu zahajují mezi bílými prostěradly svou "mírovou kampaň" (21.3.). Poté, co hrál a dokonce byl uveden na etiketě singlu Get back, podpisuje Američan Billy Preston smlouvu s Apple (3.4.). Singl Johna a Yoko s nápaditým titulem Give peace a chance - Dejte příležitost míru (7.4.). Druhá Nedokončená hudba Johna a Yoko - Život se lvy (Life with the lions), opět spíš poctivý deník než dobré album. - Ani druhé album z toho dne, Georgovo Electronic sounds, nepřesvědčuje o zamýšlených avantgardních ambicích nové značky Zapple (2.5.). Montreal, opět John a Yoko, bílé hotelové postele, další "mírová kampaň" (26.5.). Beatles naposled společně ve studiu, vzniká album Abbey Road (červenec-srpen). Nar. Mary McCartneyová (28.8.). Mírový festival v Torontu, John po třech letech poprvé na pódiu. V jeho Plastic Ono Bandu také Eric Clapton, Klaus Voorman a budoucí bubeník u Yes Alan White (13.9.). Článek v novinách illinoiské univerzity zahajuje dlouhotrvající pověsti o Paulově smrti (23.9.).
Nový manažer Allen Klein propustil třetinu zaměstnanců Apple, bohužel ty nejschopnější. Činnost společnosti omezil na minimum a horlivě chystal návrat skupiny na pódium. Celosvětové turné by přineslo okamžitý zisk: honorářové nabídky - Beatles na ně už léta nereagovali - vystoupily na dva milióny liber za sérii třinácti koncertů. Zavázal se také koncernu EMI, pod nějž Apple patřila, k výrobě dvou alb plus jednoho dalšího ze starších nahrávek ročně. Pro skupinu vyjednal téměř dvojnásobné zvýšení honoráře za prodané desky.
Kdyby Beatles na všechno přistoupili, nepochybně by finančně získali. A Apple i Klein taky.
Jenomže to celou jejich představu o Apple stavělo na hlavu.
Nepotřebovali víc a víc peněz, ale čas, klid a volnost ke studiové práci. Brian Epstein to pochopil a nikdy nepřipustil, aby je EMI nutila k překotné výrobě desek, natož pak k nechavlně známému vytloukání gramodeskového trhu všelijakými letitými "největšími hity" a podobně.
Jenže Epstein už byl dva roky mrtev a skupina musela vydat nové, své desáté album.

Z nouze Martin dobrý
Třebaže vyšlo jako předposlední, Abbey Road je ve skutečnosti posledním albem, které Beatles spolu natočili.
Jejich předchozí pokus o živé album (nakonec vyšlo pod názvem Let it be) je všechny tak rozladil, že nedokončené nahrávky odložili a znovu se obrátili na producenta Martina, aby s nimi udělal album jako "zastara".
George Martin měl od roku 1965, kdy odešel ze zaměstnání u EMI, své nahrávací studio AIR. Znamenalo pro něj víc než Beatles, z jejichž desek neměl, jak říká, nikdy víc, než byl jeho normální producentský plat. Nabídku však přijal a ve spolupráci především s Paulem dovedl nápady Beatles až ke tvaru, srovnatelnému se Seržantem a s Revolverem.
Abbey Road - nazvané podle ulice a studia, kde Beatles album nahrávali a odkud je i jejich titulní fotografie na zebrovitém přechodu - je zvukově méně náročné, ale ještě dokonaleji nahrané než Seržant; zvukařem byl opět Geoff Emerick. Přestože písničky opět nemají společné téma, vyznívají jako jednolitý, "seržantovský" hudební proud, zvuková báseň o dvou dílech-stranách, většinou bez mezidrážek, vnitřně ještě svázanější než Seržant. "Snažil jsem se udělat z pop music jakousi symfonii," vzpomíná Martin. "Snažil jsem se dostat z Paula něco, co bychom použili jako kontrapunkt, nebo něco, co by navazovalo na dřívější části." Takové náznaky jsou: třeba melodika Golden slumbers navazuje na You never give me your money.
Možná však, že úplně jiný Paulův hudební svět ochránil album před přílišnou symfoničností a rozjařil je neočekávanými blbůstkami typu závěrečné Majesty, trvající pouze dvacet vteřin.

John v mrožích stopách
John, nejsyrovější beatlovský rocker a nevelký stoupenec studiových hejblátek, se ani z takto pojatého alba nevytratil. (Pamatujme také, že tehdy málokoho vůbec napadlo pochybovat o nerozbornosti autorské dvojice Lennon-McCartney.) Hned v úvodní písni Come together navázal na vyzývavost svého Mrože. Způsobem zpěvu nezůstal nic dlužen názvu, který je mileneckou výzvou, aby oběma bylo nejhorčeji naráz. (Překlad v brožuře supraphonského, jinak vcelku brilantního vydání, nenalezl obdobu anglické mnohovýznamnosti.) Johnovo je i zdánlivě mccartneyovské Because s trojhlasem, jehož kouzlo občas připomene pražský C & K Vocal svou verzí a capella. V dvoudílném r'n'bluesovém I want you (She's so heavy) si hraje i sólovou kytaru. A je také autorem tří po sobě jdoucích písní Sun king, Mean Mr. Mustard a Polythene Pam, v nichž přidává do galerie svých textových podivínů i Olezlého pana Onuci a Igelitovou Pam.
Ringo s trochou Georgovy pomoci složil svou druhou píseň, Octopus's garden, s náladou i efekty podobnými Žluté ponorce.
Dvě Georgovy melodie patří k nejkrásnějším. Something složil při dotáčení bílého dvojalba, ale neměl ještě text; posléze si vypomohl, snad nevědomky, písní Something in the way she moves, kterou předtím pro Apple nahrál americký písničkář James Taylor. George svou rozjímavou melodii vyzdobil kytarovými ornamenty a působivými akordickými změnami. Objevila se pak v mnoha verzích. George měl při nahrávání na mysli Raye Charlese...
Manažer Klein ji správně, ale přece jen až měsíc po vydání alba vybral i na singl. Její neúspěch v hitparádě (5. místo) tedy rozhodně nebyl způsoben tím, že jedinkrát v historii dvaadvaceti singlů Beatles nebyli autory John a Paul.

Ani Ankovka nevyčnívala
Jednoho slunného dne se prý George na zahradě u Erika Claptona cítil krásně jako za školou a píseň Here comes the sun (Slunce je tu) mu přišla sama od sebe. Jemný claptonovský styl prochází i jinými nahrávkami, právě tak jako trojhlasy a lákavá setkání akustické kytary se sólovým zpěvem. Krásný příklad, co lze udělat z jednoho riffu!
Jak musel být v té době George plný melodií, když už byly - jak dnes víme - hotovy písně jako I'd have you any time a My sweet lord, které po roce vydal v sólovém trojalbu All things must pass.
Paul se na Abbey Road drží - jako celou svou kariéru - oblíbených žánrů, aniž by mu to ubíralo na působivosti nebo to vybočovalo z charakteru alba. V popěvku o Maxwellově stříbrném kladívku vkládá černý humor do téměř kabaretní formy a dětského hlasu, a stejně dobře do toho zapadá i Moogův syntezátor, tehdy novátorský klávesový kybernet, který si pořídil George jako jeden z prvních ve Velké Británii. Zase tedy lása ke třicátým létům jako naposled v Honey pie - ale zas trochu jinak.
Oh! Darling je vyznání rockového pamětníka. Ale zatímco skupiny Moonglows, Paragons a Shells už pamatovali jen sběratelé, jejich pomalé rocky s houkavými sbory tu v Paulově přetlumočení žijí právě tak, jako slavnější styly Chucka Berryho nebo Fatse Domina; zároveň připomínají Paula Anku i to, že také on se učil u rockerů z první poloviny 50. let. Z dnešního pohledu má Abbey Road jako album jedinou vadu: že na jeho objevy (především v použití syntezátoru) už Beatles nikdy nenavázali.

Lennonovské variace 1969
Lennonovi zavření a obviněni z přechovávání marihuany (září 1969). PŘEHRÁVEJTE NAHLAS poučuje etiketa Johnova singlu Cold turkey (Studený krocan), správně tvrdého rocku s Plastic Ono Bandem
(24.10.). The wedding album je už třetím zvukovým památníčkem Johna a Yoko, tentokrát svatebním, čili opožděným o osm měsíců. Vložená brožura s novinovými výstřižky o Johnovi, většinou rozhořčenými, dokumentuje meze britské snášenlivosti i Johnovu bezmeznou víru ve smysluplnost vyčerpávající výpovědi o sobě samém (14.11.). Na protest proti britské vojenské účasti v Africe a proti neúspěchu Studeného krocana v hitparádě (13. místo) John "s úctou" královně vrací v kusu papíru Řád britského impéria. Rozčílí královniny věrné ještě víc, než když jej dostal (25.11.). George na koncertech s americkou soul-rockovou dvojicí Delaney & Bonnie (prosinec). The Plastic Ono Band - Live peace in Toronto 1969, albový záznam z koncertu pro 25 000 posluchačů na Varsity Stadium. Na šesti rock'n'rollech z první strany se současný John mírových prostěradel, pytlů a prorockých hřív náhle rozžívá jak zamlada, s nabuzenými rockery z Plastic Ono Bandu (12.12.). Na jam session v Lyceu John, Yoko a George společně s Delaneym a Bonnií zpívají Happy Christmas (War is over), kolébavou melodii, málo odlišnou od lidové písně Stewball; na desce ji John vydá až za rok v USA a za dva v Anglii (15.12.). Manažera Kleina inspiroval k textu jeho vánočních pohlednic dokonce biblický žalm: "Nojó, byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, protože největší parchant v tom údolí jsem já."
V roce 1970 ještě ukáže, jak to myslel.
Vizitkou Kleinova pojetí desky je Let it be, jedenácté album Beatles.
Zamýšleli je a natáčeli živě. Přesněji: ve studiu na střeše, s náhodným publikem, původně téměř bez playbacků. "Nechci žádné produkční fígle, chci z toho mít poctivé album. Žádné dodělávané hlasy, musí to být živé," přikazoval John. Ale protože i jemu záleželo na kvalitě nahrávky, točila se každá písnička sice najednou, jenže taky třeba stokrát. Původní producent George Martin byl brzy vystřídán svým asistentem Glynem Johnsem. Ani on s tím nic nesvedl a otrávení i unavení Beatles radši znovu zavolali Martina a za dva měsíce s ním natočili studiové Abbey Road, zatímco 35 hodin pásků hudby pro Let it be dál leželo v regálech.

Na pospas super-producentovi
Až přišel Klein, povolal z Ameriky snad nejslavnějšího rockového super-producenta Phila Spectora a ten po nadlidské práci většinu nahrávek obohatil - a odlidštil. Žádný Beatle se ve studiu ani neukázal, jako by se jich to netýkalo. Klein pak dal na obal, nezatížen výtvarným smyslem, čtyři čtvercové obličeje barevných Beatles, dovnitř zasunul 179 stránek brožury plné fotografií, a to vše za cenu, jakou historie gramofonových desek do té doby nezažila, tři libry. "Kdyby před rokem někdo přišel za Beatles s nápadem vydat nové a drahé album se třemi starými a dvěmi útržkovitými písněmi," konstatoval New Musical Express, "opovržlivě by se usmáli."
A tak patnáct měsíců po natáčení vyšlo poslední album Beatles, ve skutečnosti předposlední, ani zdaleka ne živé, a také ne studiové ve smyslu beatlovského hračičkářství a novátorství.
"Na žádné desce s Beatles bych nepoužil ženský sbor," komentoval Paul spectrovské aranžmá své písně Long and winding road, která vyšla v USA jako singl a vedla žebříček. Spector dodnes tvrdí, že Beatles jeho konečné úpravy schválili, oni to popírají.

Písničky to přežily
Kdo na koho si však může s čistým svědomím stěžovat? Klein měl dát do pořádku beatlovské hospodaření, tedy vydělávat. Proto si objednal od Spectora takové album, které se bude prodávat. Oba uspěli. Beatles v té době nedělali nic, jen se nakonec divili, případně občas hádali. Filmový dokument z natáčení, celovečerní Let it be, zaznamenává spor Paula s Georgem. Začalo to už při natáčení Seržanta, kdy George jednou odešel ze studia, ale zase se vrátil. V jedné části Let it be říká Paul svému mladšímu příteli: "Já tě zřejmě pořád nějak otravuju." A George vybuchuje: "Tak dobře, buď budu hrát všechno jak chceš, anebo když nechceš, nebudu hrát vůbec."
Přes to všechno se dá Let it be dodnes poslouchat. Nejen Paulova titulní píseň, s gospelovou náladou i klavírem, důstojný poslední, 22. singl Beatles, ale i I've got a feeling, kde se John s Paulem po verzích střídají, One after 909, vzniklá ještě v liverpoolských středoškolských letech, a rozhodně Johnova indicky zabarvená Across the universe, pro niž kdysi nezbylo místo na Seržantovi. "Slova se jako nekonečný déšť řinou do kelímku, chvilku se sunou, uplývají, mizí do prostoru," zpívá se v opožděně vydané perličce z psychedelického období.
Při dostatku fantazie a dobré vůle si člověk i z kousíčku liverpoolské lidovky Maggie Mae představí, jak asi mělo "živé" album vypadat. V době, kdy vyšlo, už bylo na všechno pozdě, alespoň pod firmou Beatles...

Začíná rok 1970
Londýnská výstava Johnových litografií je po dvou dnech přerušena, osm obrázků podezříváno z obscénnosti, posléze vráceno a výstava putuje světem (14.1.1970). V jednom dni John složil i nahrál singlovou píseň Instant karma a s producentem Spectorem poprvé zkusil novou techniku pro natáčení hlasu, založenou na mocné ozvěně; výsledkem je kosmicky třpytivý zvuk. Hutný zvuk piana dosáhl Spector svým oblíbeným způsobem, s několika nástroji najednou: na jeden koncertní klavír hrál John, na druhý čtyřručně George Harrison a bubeník Alan White, na elektrický hrál baskytarista Klaus Voorman (6.2.). John odmítá účast na dalším mírovém festivalu v Torontu, protože pořadatelé zrušili bezplatný vstup (21.3.). Ringo nadšeně, statečně, místy falešně zpívá, obklopen nejdražšími hudebníky světa a úpravami od Quincyho Jonese, Maurice Gibba aj., na sólovém albu Sentimental journey swingové evergreeny. "Dělal jsem to pro svou mámu," omlouvá se ustrnuvším Beatles (3.4.). V Kouzelném Christianovi hraje Ringo velkou roli adoptivního syna nejbohatšího muže na světě (Peter Sellers), dalšími partnery mu jsou Raquel Welchová a David Hemmings (duben). Na premiéře filmu Let it be není ani jediný Beatle (květen).

Paul není mrtev, Beatles ano
Lidé se čím dál tím víc ptali: Opustí John Beatles? Nakonec se odhodlal Paul. New Musical Express uveřejnil 18. dubna 1970 otázky, které si Paul položil sám sobě v příloze svého prvního sólového alba McCartney. Většinou se týkaly alba, ale také v nich jasně stálo:
"Plánujete nějaké nové album nebo singl s Beatles?" - "Ne."
"Myslíte, že někdy v budoucnu zase obnoví spolupráci skladatelská dvojice Lennon-McCartney?" - "Ne."
Třebaže nikdo z Beatles nebyl situací ve skupině a v Apple nadšen, Paulovo rozhodnutí je zastihlo nepřipravené. George ani Ringo neřekli nic, Johnův sarkasmus nikdy nezněl smutněji: "Ano, Paul mi volal kvůli tomu, že odchází od Beatles. Dobře, že dal o sobě vědět; teď vím, že není mrtev."
Nevypočítávejme data a obsah soudních stání Paul McCartney versus Beatles, stejně se nic nezměnilo. V Paulově výroku "Neopustil jsem Beatles, Beatles opustili sebe" je větší pravda, než v nesporném faktu, že Paul vydal své sólové album vlastně až jako poslední ze čtyř.
Poslední kapitolu Beatles příště načneme, avšak nedokončíme. Protože má mj. dvě otázky: 1. Co z jejich desek znovu vydat? 2. Dají se Beatles ještě někdy dohromady?
Stalo se někdy dřív, aby se milióny nejrůznějších lidí z celého světa zabývaly myšlenkou, jak dát znovu dohromady pár kamarádů, kteří se rozešli?
Vlna pověstí o nové spolupráci Beatles dosáhla prvního vrcholu zjara 1974. Počítací stroj vyhodnotil jako nejméně pravděpodobnou možnost, že skupina obnoví stálou spolupráci (20:1), jako nejpravděpodobnější pak tu, že Beatles budou pravidelně vzájemně hostovat na svých sólových albech (4:6). O veliké víře, že Beatles ještě někdy natočí "alespoň" jedno album společně, svědčil kurs 2:1.

Milión za šest vteřin
Druhý, těžko překonatelný vrchol se dostavil o dva roky později. Neslýchaná honorářová lákadla, hrnoucí se na Beatles ze všech stran, překonal americký pořadatel Bill Sargent. Za jediný plánovaný koncert v San Franciscu, kde by všichni čtyři společně vystupovali nejméně dvacet minut, jim nabídl 50 miliónů dolarů a podíl ze zisku z lístků, televizního přenosu, živé desky aj., tedy odhadem celkovou částku 200 miliónů dolarů.
Ringo "nebyl nadšen", John nebyl k nalezení, Paul se nevyjádřil a George řekl: "S Johnem bych se dal do kapely kdykoli, ale s Paulem ne. V tom není nic osobního, ale názor na hudbu."
Málokdo věří, jak ukazují nové a nové ankety - v znovuzrození Beatles. A dojde-li k tomu někdy, pak nejspíš někde před pár kamarády, na chvilku, zadarmo.

Hlas odborníků
Z ankety odborníků, kterou v roce 1974 uspořádal londýnský New Musical Express, vzešlo pořadí nejlepších alb v historii světové pop music:
1.-2. Beatles: Sgt. Pepper, Bob Dylan: Blonde on blonde
3. Beach Boys: Pet sounds
4.-5. Beatles: Revolver, Bob Dylan: Highway 61 revisited
6. Jimi Hendrix: Electric ladyland
7. Jimi Hendrix: Are you experienced
8. Beatles: Abbey Road
Beatles měli v této historické stovce ještě tato alba:
15. Rubber soul, 33. A hard day's night, 39. White double, 66. With the Beatles

Řeč statistik
Jak uvádí nové vydání Knihy Zlatých desek, od června 1962 do prosince 1970 vydělali Beatles na deskách, zájezdech, filmech a jiných podnicích 17 006 659 liber. (Nevíme, kolik dostali po zdanění.)
Hrubé údaje o prodeji desek, získané přepočtem alba na šest singlů a EP na dva singly, říkají: Beatles 575 miliónů kusů, Bing Crosby 400, Elvis Presley 350, Mantovani 270, Herb Alpert 240, Elton John 235, Rolling Stones 145 atd.
Nejprodávanější beatlovská alba: Abbey Road 9 miliónů, Sgt. Pepper 7, White double 6,5, americké Meet the Beatles 5,5. Ze singlů I want to hold your hand 12, Hey Jude 7,5, Can't buy me love 6, She loves you 5.
Nejnahrávanější skladbou všech dob je Yesterday s 1186 verzemi do konce roku 1972, před Carmichaelovým Stardustem (1100) a Handyho Saint Louis blues (1000).

Jedenáctkrát Grammy
Grammy neboli gramofónek, výroční cenu americké Národní akademie nahrávacího umění a věd (NARAS), udělovanou v mnoha kategoriích, získávali Beatles takto:
1964: Nejlepší noví umělci, Nejlepší výkon pěvecké skupiny (A hard day's night)
1966: Nejlepší mužská pěvecká interpretace v současné populární hudbě (Paul McCartney v Eleanor Rigby)
1967: Album roku, nejlepší obal, nejlepší současná rocková nahrávka a nejlépe sejmutá nahrávka (Sgt. Pepper)
1969: Nejlépe sejmutá nahrávka (Abbey Road)
1970: Nejlepší původní filmová nebo televizní hudba (Let it be)

Volba fanoušků
Časopis amerických fanoušků Survey vyhlásil v roce 1976 anketu o nejpopulárnější písně Beatles: 1. Sgt. Pepper/A day in the life, 2. Hey Jude, 3. Yesterday, 4. Let it be, 5. Help!, 6. All my loving, 7. The long and winding road, 8. She loves you, 9. If I fell, 10. And I love her, 11. Eleanor Rigby, 12. Back in the U.S.S.R., 13. Lady Madonna, 14. A hard day's night, 15. I am the walrus.
V roce 1971 disc jockey H. Smith zjišťoval u lidí nejméně oblíbené písně Beatles: 1. Revolution 9, 2. Mr. Moonlight, 3. You know my name, 4. Helter skelter, 5. Do you want to know a secret.

Než si koupíte desku
Desky Beatles jsou většinou stejně drahé jako když vyšly poprvé, ne-li dražší. I přesto, že vyšly nedávno v mohutných reedicích. V roce 1976 se všech 23 znovu vydaných cinglů (včetně Yesterday, které předtím nikdy v Anglii samostatně nevyšlo) dostalo mezi nejprodávanějších 87, o vánocích 1978 se podobně úspěšně prodala kolekce všech původních alb. Ale ani vlastníci obou kolekcí nemají ještě všechny nahrávky Beatles, chybí jim pár skladeb vydaných jen na EP deskách.
Při kupování desek je důležité, kde byly vydány. Nejlépe znějící Magical mystery tour je z NSR, nejhorší Help! americké apod. Rozdíly jsou i v obalech, sestavě písní a názvech alb. Jen v USA vyšlo 28 beatlovských alb, kromě výběrů, a 49 singlů. Většinou jsou horší než britské, alba už jen svou minutáží: jednotlivé strany jsou i třináctiminutové, tedy proti zvyklostem o polovinu kratší!
Vzácné, byť četné jsou desky pirátské, a prakticky nesehnatelné desky fanouškovského klubu, které pro jeho členy Beatles připravovali vždycky o vánocích.
V neposlední řadě se pod jménem Beatles občas skrývá leccos, s čím John, Paul, George a Ringo nemají nic společného: desky, revue, muzikály i filmy.

Vybraná bibliografie
Z více než stovky publikací o Beatles, vydaných od roku 1964, většinou v Americe, vybírám - vedle dvou, které vyšly u nás - ty, které mne zaujaly samy o sobě, nebo byly zajímavě recenzovány.

THE TRUE STORY OF THE BEATLES (1964, B. Shepherd) - Z prvních, příhodami nabitých knížek jediná lepší.

LOVE ME DO: THE BEATLES' PROGRESS (1964, M. Braun) - Především skvělé reportáže z amerických zájezdů. Lennon knihu považuje za pravdivější než jedinou biografii, kterou Beatles autorizovali.

A HARD DAY'S NIGHT (1964, J. Burke) - Novela podle filmového scénáře.

A CELLARFUL OF NOISE (1964, B. Epstein)

DEAR BEATLES (1964, uspoř. B. Adler)

LOVE LETTERS TO THE BEATLES (1964, usp. B. Adler) - Dva výbory perliček nechtěného humoru z fanouškovské korespondence.

DIE BEATLES: FABELWESEN UNSERER ZEIT (1965, Ch. Ehrhardt)

COMMUNISM, HYPNOTISM, AND THE BEATLES (1965, Rev. D. A. Noebel) - Aneb Beatles coby komunistické spiknutí proti Západu.

HELP! (1965, A. Hine) - Další znovelizovaný scénář.

THE PENGUIN JOHN LENNON (1966, J. Lennon) - Obě Johnovy dříve vydané knížky v jedné.

POPLACH KOLEM BEATLES (1965, M. a J. Černí; Panton)

THE LENNON PLAY: IN HIS OWN WRITE (1968, Lennon, A. Kennedy, V. Spinetti) - Hra podle Lennonových knih.

THE BEATLES: THE AUTHORIZED BIOGRAPHY (1968, H. Davies) - Nejdůkladnější zpráva o Beatles. Reedice z roku 1978 nabízí v přidané kapitole překvapivé pohledy na některé problémy.

THE BEATLES (1968, A. Scaduto) - Životopisec Dylana a Micka Jaggera podnětně uvažuje i zde.

THE BEATLES: A STUDY IN SEX, DRUGS, AND REVOLUTION (1968, D. A. Noebel) - Pan páter si nedá pokoj, dokonce to vidí v širších souvislostech.

BEALES V PÍSNÍCH A OBRAZECH, The Beatles Illustrated Lyrics (1969, usp. A. Aldridge; Panton) - Kromě jiných předností je to vlastně jediná dosud u nás vydaná barvitá kniha o tom, co v hudbě byla šedesátá léta.

THE BEATLES GET BACK (1970, J. Cott a D. Dalton) - Původně jako brožura k albu Let it be. Též 278 výborných fotografií.

LENNON REMEMBERS (1971, J. Wenner) - Rozhovory z časopisu Rolling Stone.

THE BEATLES ILLUSTRATED LYRICS 2 (1971, A. Aldridge)

APPLE TO THE CORE: THE UNMAKING OF THE BEATLES (1972, P. McCabe a R. D. Schonfeld). - Jak Beatles doobchodovali ...

THE LONGEST COCKTAIL PARTY (1972, R. DiLello) - Další, nerozporný pohled na nešťastné podnikatele.

OUT OF HIS HEAD: THE SOUND OF PHIL SPECTOR (1975, W. Mellers) - Úvahy britského hudebního vědce, glosované v Melodii č. 9/74.

THE PAUL McCARTNEY STORY (1974, G. Tremlett)

THE BEATLES: AN ILLUSTRATED RECORD (1975 a 1978, R. Carr a T. Tyler) - Úplný, kritický přehled desek Beatles s fotografiemi obalů.

THE MAN WHO GAVE THE BEATLES AWAY (1975, A. Williams a W. Marshall) - Předepsteinovský manažer vzpomíná, podle Lennona přesně, podle McCartneyho matně.

THE BEATLES: THE FABULOUS STORY OF JOHN, PAUL, GEORGE AND RINGO (1975, R. Burt a J. Pascall) - Výběr ze sešitového vydání The story of pop, s barevnými fotografiemi a čtivým komentářem.

THE JOHN LENNON STORY (1975, G. Tremlett)

THE BEATLES LYRICS ILLUSTRATED (1975) - Písňové texty, 100 černobílých fotografií a předmluva R. Brautigana.

ALL TOGETHER NOW (1976, H. Castleman a W. Podrazik) - Diskografie Beatles a firmy Apple.

JOHN LENNON: ONE DAY AT A TIME (1976, A. Fewcett)

A HARD DAY'S NIGHT (1977) - Původní scénář i jeho konečná podoba, rozhovor s režisérem a závěry z filmu.

MERSEY BEAT: THE BEGINNINGS OF THE BEATLES (1978) - Citáty z liverpoolského časopisu z 60. let, včetně nepublikovaných prací Lennonových.

BEATLES IN THEIR OWN WORDS (1978, usp. Miles) - Názory Beatles na všechno, i nemožné.

THE BEATLES FOREVER (1978, N. Schaffner) - Čtyřiadvacetiletý (!!) newyorský autor zatím nejlépe zpřehlednil nejdůležitější informace a přidal své drobné objevy.

(Jiří Černý - Melodie)