Ačkoli byl rozchod Beatles oficiálně oznámen až během roku 1971, každý ze čtyř členů skupiny připravoval vlastní umělecké projekty už dříve. Definitvní rozhodnutí vlastně padlo již 10. dubna 1970, když Paul McCartney týden před vydáním svého prvního alba na značce Apple oznámil, že už nehodlá natáčet společně s ostatními Beatles. Vedle samostatných uměleckých ambicí vedly ho k tomuto kroku zřejmě i osobní důvody, které nabyly na váze zejména na jaře 1969 po jeho sňatku s americkou fotografkou Lindou Eastmanovou.
Sólovým albem nazvaným prostě McCartney začala pro Paula nová éra, sice "pozlacená" úspěšným prodejem desek, ale zato pravidelně tepaná nepříznivými recenzemi kritiky - slova "monumentální, ale neupotřebitelné", "kýčovitý domácí biograf" a další podobná se objevovala často už v nadpisech hodnotících článků. Když o rok později vyšlo Paulovo druhé samostatné album nazvané Ram (1971), situace se v podstatě opakovala. (Tady je třeba připomenout, že deska se objevila také v klubové edici Supraphonu; kritici v Melodii ji přijali celkem příznivě a zhodnotili poměrně vysokým průměrem - 4,4.)
Během letních měsíců roku 1971 však Paul i Linda (ta se víceméně jako samouk začala podílet na manželově muzikantské aktivitě; nejenže zpívala, ale hrála také na elektrické piano a mellotron) došli k názoru, že je na čase založit novou stabilní skupinu. Mezi hudebníky pozvanými ke spolupráci byli i americký bubeník Denny Seiwell (podílel se již na albu Ram) a Angličan Denny Laine, bývalý člen Moody Blues (kytara, baskytara, zpěv), kteří společně s Paulem a Lindou utvořili novou skupinu nazvanou Wings - Křídla. Ta nahrála v prosinci 1971 album Wild life, opět "zlaté".
Jako každý podobný kolektiv, i Paulova Křídla procházela během dalších let proměnami v obsazení: připomeňme si třeba příchod sólového kytaristy Henryho McCullougha, kterého pak vystřídal jeho takřka jmenovec Jimmy McCulloch, nebo nástup a pak zase odchod bubeníka Joa Englishe. Koncem roku 1977 sestávali Wings už jen ze tří členů - Paula, Lindy a Dennyho Laina -, kteří reprezentují uměleckou současnost jednoho ze čtyř představitelů slavného fenoménu populární hudby druhé poloviny dvacátého století - Beatles. Jaká tedy tato současnost je?
Leckdo by se mohl domnívat, že McCartney v poslední době svoji uměleckou činnost zanedbává. Paul sám by však s tímto obviněním nesouhlasil a snášel by proti němu důkazy. Protože se loni jeho ženě Lindě narodil syn James, zaměřil se spíš na práce ve studiu, pokud ovšem můžeme pokládat za studio v pravém slova smyslu i výletní loď, kterou si loni najmul, vybavil ji nezbytnou aparaturou a s celou svou svitou vyplul na moře směrem k Virgin Islands. Kapitán prý nebyl příliš nadšen, když mu před jeho zraky proměnili plavidlo k nepoznání: jednu místnost zaplnila nahrávací aparatura a na palubě vyrostlo kontrolní stanoviště pro nahrávací techniky. A protože na této lodi už mnoho prostoru nezbývalo, bydleli všichni účastníci výpravy ve dvou dalších doprovodných plavidlech.
S výsledkem cesty, při níž ve dne povětšinou pluli v moři a v noci nahrávali základy pro chystané album, je Paul velice spokojen. Většina skladeb vznikla již dříve a napsal si je sám nebo pocházejí z pera Dennyho Laina. Navzdory tomu, že závěrečné míchání i úpravy všech titulů byly uskutečněny až na souši v londýnském studiu Abbey Road, Paul doufá, že přece jen bude z každé lodní nahrávky čišet specifická "mořská" atmosféra.
Na zážitky z této cesty Paul rád vzpomíná: "Na lodi jsme nahráli celkem devět titulů, ovšem bez vokálů - ty doplňujeme až v londýnském studiu. I když o chystaných věcech nerad mluvím předem, písničky tohoto alba se mi líbí. Není to samozřejmě žádná velká záležitost s hlubokomyslnou koncepcí, pouze kolekce písní. Podíleli se na ní ještě oba bývalí členové Wings - kytarista Jimmy McCulloch a bubeník Joe English, kteří už teď s námi nepracují. Wings jsou nyní už pouze triem, a tak všechny závěrečné práce dokončuji sám s Dennym Lainem.
To, že jsme zůstali jenom tři, by mi dříve bylo dělalo starosti. Byl bych si říkal, že nedokážu udržet pohromadě vlastní skupinu... Teď už mě to však nevzrušuje. Joe English se chtěl vrátit do USA, protože je příliš Američanem a v Británii mu to na delší dobu nevyhovovalo. Každého nelze přesvědčit, že Anglie je právě ta nejvhodnější země, kde se dá žit. Jimmy McCulloch - to je jiný případ... Je to dobrý kytarista a dobrý mládenec, ale potřebuje změnu; není vždy snadné se s ním shodnout, ale v jednom jsme se domluvili - že se tím oba nebudeme nadále zatěžovat. Nyní je u Small faces. Při pobytu na lodi jsme však spolu výborně vycházeli a na novém albu hraje hodně hezkých kytarových sól.
Od Jimmy odchodu dostávám spousty dopisů s nabídkami od různých kytaristů, ale zatím se o ně nezajímám. S Dennym hrajeme oba na kytary a jás i mohu ve studiu sednou i za bicí. I když jako bubeník nejsem žádný vynikající technik, udržím rytmus, a to je podle mého názoru to, co se od hráče na bubny vyžaduje. Pokud se tedy nejedná o živá vystoupení, stačíme si sami. I jako trio. Má to nesporné výhody. S menším počtem lidí se o všem rozhoduje snáz. A protože živá vystoupení zatím s ohledem na Lindu a malé dítě nepřicházejí v úvahu, především nahráváme. Ale vbrzku se chceme na pódium opět vrátit, a tak si asi přizveme kytaristu a bubeníka. Anebo uděláme něco úplně jiného - třeba změníme celé obsazení a přijdeme s něčím hodně odlišným. Ale protože teď nepřijímáme žádné závazky, zatím si s tím nelámu hlavu.
Autorsky nyní spolupracuji s Dennym. Sice jsme ž dříve něco dělali společně, ale nebylo to skutečné komponování, spíš jsme si vzájemně pomáhali při dokončování písniček. Příště bude naše spolupráce už víc vyrovnaná."
Mezitím se však už na trhu objevil nový singl skupiny Wings se skladbami Mull of Kintyre a Girl's school - a rázem dobyl uši posluchačů, a tím i hitparád. Obě písně jsou považovány za A stranu, což má zabránit tomu, aby strana B nezapadla, jak se to u úspěšných singlů často stává. Skladby se od nahrávek pro připravované album hodně liší, a proto byly vydány samostatně. Mull of Kintyre zní podle Paula velmi skotsky, dokonce vánočně a novoročně. Tomu se konečně nelze příliš divit, protože na nahrávce spoluúčinkuje i pravá skotská kapela Campbeltown pipe band, složená z dud a bubnů. Nahrávka byla pořízena za pomoci pojízdného studia v jedné stodole ve Skotsku. Píseň je to velmi jednoduchá, protože pro dudy nelze psát všechny tóny běžné stupnice a je také nutno dávat pozor při harmonických změnách. Skladba má waltzový rytmus a je pokusem o současnou skotskou písničku.
Natáčení na lodi či ve stodole dost výmluvně naznačuje, že se McCartney nechce jen uzavírat do studií, ale jde za opravdickou atmosférou. Proč tedy taky nekoncertuje? Ani zdaleka ho nenapadlo natrvalo se vzdát živých představení, jenom nikam nespěchá. Klidně čeká, až jeho syn James odroste z kojeneckého věku a mateřské starosti Lindě dovolí veřejně vystupovat. A zatím dokonce medituje nad tím, jak prolomit všeobecné zvyklosti a pořádat koncerty v takový čas a za tak levné vstupné, aby své písně zpřístupnil zejména mladým lidem. A zdůrazňuje: "Docela se nám dařilo, i když jsme museli překonávat překážky a vyrovnávat se se špatnými kritikami. Hlavní věcí je však pro nás hudba. Nikoliv sláva a popularita, ale hudba, kterou máme rádi."
(Melodie)