Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2024

"Od té doby, co jsem sama," říká Yoko Ono, když mluví o 10 letech, které uplynuly od smrti Johna Lennona. Je jí 57 let a v Japonsku nežila od osmnácti. Přesto je v její angličtině patrný cizí přízvuk. Ale ona, jako jedna z nejslavnějších světových vdov, si něco takového může klidně dovolit. Vždyť její muž byl jedním z bohů současnosti, jehož hořký konec dodnes nenechává lidi na pokoji a fanoušci chápou jeho násilnou smrt jako nanebevstoupení.
Právě proto je Ono obklopena jakýmsi oparem neskutečnosti. Vytvořila si kultivovanou, přísnou anonymitu. Její nevýrazný obličej se vždy skrývá za velkými tmavými brýlemi. Většinou chodí oblečená v černém. Houf "poradců" sleduje každý její pohyb a odpověď. A právě oni rozhodli o tom, že i ona bude působit jako napolo mrtvá. Má vystupovat jako svatá relikvie božského Lennona.
To však je absurdní. Jednak proto, že Ono je spíše pohledná, obyčejná a neuvěřitelně činorodá žena, za druhé už kvůli hrůzné inflaci Lennonova mýtu jako takového. A je třeba jí přiznat, že se v této vnucené roli necítí dobře. Tvrdí, že nedělá nic víc než jakákoliv jiná vdova. "Od té doby, co jsem sama, dělám jen málo věcí. Vypadá to však, jako bych pokračovala v Johnově díle. Je to skutečně pravda, ale pro ženu to není nic zvláštního. Hodně lidí si myslí, že jsem se ocitla v nějaké zvláštní situaci, ale většina žen dělá totéž co já - možná jen, že já se těším větší pozornosti."
Ale její ztotožnění se s "obyčejnými" ženami je, ač ctnostné, jen nucené a nemůže překonat její vlastní posedlost Lennonovým mýtem. Navždy jí ho zřejmě bude všechno připomínat a Yoko bude vše měnit v posvátné relikvie. Jednou například vydala desku Lennonových skladeb a na obal dala přetisknout fotografii Johnových brýlí potřísněných krví, které měl na sobě v okamžiku vraždy.
"Nechápu, proč si lidé myslí, že to bylo nevkusné. Co je vlastně nevkusné? Připadají mi jako rádoby vznešená společnost na nějakém snobském čajovém dýchánku - nechtějí vidět krev. Já jsem viděla Johnovu krev všude na zemi a ty brýle byly jen nepatrná připomínka toho, co se Johnovi stalo. Chtěla jsem ukázat, co mu svět udělal. Nechtějí to vidět. Předvedla jsem jim skutečnost. Jiná vdova by možná něco takového ukázala svým přátelům - kdyby měla tu možnost, určitě by vystoupila v televizi a žalovala na nespravedlnost spáchanou na svém manželovi. Já jsem hovořila ke všem Johnovým fanouškům..."
Je to gesto, které logicky zapadá do jejich způsobu života. Uživali se navzájem, svá těla, své životy, jako znak jakéhosi geniálního ničivého partnerství. Proto také Yoko zveřejnila fotografii Johnových brýlí. Bylo to nevinné, nebylo to však současně i výrazem její lítosti, že John nebyl jen její?
"John nikdy nebyl můj. Nikdy jsem ho nechtěla vlastnit. Když jsem ho poznala, byl už světoznámou osobností. Snažili jsme se využívat čqas, jak nejlépe jsme dovedli. Svým způsobem jsem na něho byla pyšná. Chápali jsme, že náš veřejný život je součástí našich životů. Chtěli jsme svou popularitou přispět k nastolení míru na celém světě - a dělali jsme pro to, co bylo v našich silách. Nechtěli jsme ze sebe vytvořit nějaký symbol, ale světový mír je věc nesrovnatelná s ničím jiným..."
Místo toho nastolili myšlenku o sebevědomé rockové hvězdě, jejíž síla se snoubila se schopností psát písně. John a Yoko prostě ve své čistotě trvali na své šamanské síle změnit svět gestem.
A právě proto byla Yoko obviňována, že se stala příčinou rozpadu skupiny Beatles. Její odpůrci tvrdí, že Lennona zhypnotizovala a vzala mu prostou radost z rock'n'rollu.
Yoko k tomu sama podotýká: "Byl to velmi bolestný proces. Nemohla jsem tomu uvěřit. O Johnovi se napsalo tolik článků a po jeho smrti se vyrojily stovky smyšlených mýtů. Velmi se mě to dotýkalo, hlavně proto, že jsem nevěděla, jak tomu čelit. Většinou vždy vím, jak situaci řešit - a toto byla jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem kdy musela řešit."
Tolik tedy k odcizení Beatles - které znala jako své "příbuzné" už dávno. "To o příbuzenstvu byl vtip. Byl to hezký vtip, který vymyslil John. Dnes je ale úplně jiná situace. Stále ještě spolupracujeme. Telefonujeme si, abychom se ujistili, že jisté věci jsou v pořádku. Všichni jsme vyspěli, máme děti, hovoříme o nich... Je úplně jiná doba."
A co hypnotizérství?
"Myslím si, že byl natolik silnou osobností, než abych ho mohla zhypnotizovat. Ostatně jeho životní příběh sám by měl dokázat, že on byl vynikajícím hypnotizérem, který zhypnotizoval celý svět a vnukl mu svými písněmi víru v krásnou budoucnost. Měl velmi silnou charismatickou cílu - pokud tomu chcete říkat hypnotická síla, budiž. Myslím si, že je výrazem jistého rasismu, když někdo věří, že orientálci mají zvláštní sílu."
"Myslím si, že vždy byl prvním z Beatles. Bylo to prostě v jeho povaze. A protože jsme žili spolu, byl mnohem silnější než ostatní. Jsem si jistá, že mnoho manželek dělá to, co já, prostě své muže povzbuzuje, ujišťuje je, že mají pravdu."
Objektivně řečeno, má pravdu. Problém je jen v tom, že Lennon po rozpadu Beatles svým způsobem zaostal. Navázal sice na vynikající tradice, například písněmi jako Imagine a Woman, postrádal však tvůrčí disciplínu skupiny a stal se spíše pasívním živým symbolem než umělcem.
John a Yoko považovali sama sebe za umělecké dílo. Ať už byli nazí nebo v posteli, domnívali se, že nutí ostatní k přemýšlení. Vše to vypadalo tak nevinně, tak dojemně.
A potom byl náhle zastřelen, pravděpodobně proto, že někdo uvěřil mýtu o jeho velikosti. "Nevím," říká Ono, "je možné... přesně vím, že jistá tvrzení mu způsobila řadu potíží. Určitě to nebyl člověk, který se bál mluvit. Je to velmi zapeklitá věc, velmi odvážná. Říkal věci za nás. Myslím si, že jeho slova by měla kolovat. Lidé se s ním ztotožňovali, protože říkal pravdu, zvláště pravdu, kterou se oni báli vyslovit. Bylo přirozené, že za ním lidé šli, byl velmi čestný."
Dodává, že ona sama tak odvážná není, má jakousi "autocenzuru", mnoho věcí se bojí vyslovit. Nakonec podotkne, že jejich 14letý syn Sean, který cestuje s ní, již ztratil jednoho rodiče. Yoko však chce pokračovat ve své práci a dál udržovat Lennonovu památku.
Její život je záhadný a zdá se, že zcela nepochopila moji otázku, když se jí ptám, co vlastně dělá. Zdůrazní, že si nic neplánuje, ale raději bere život "tak, jak jde". Žije v New Yorku a v Ženevě s bytovým architektem Same Havidtoyem.
Ale veškerá vážnost, s níž vystupuje, veškeré uctívání Lennona je vedlejší. Yoko je ve své podstatě příjemná, přímočará žena. Zachovává památku umělce, který se po smrti stal mýtem. Nebyl však nic více - a nic méně - než velký rock'n'rollový zpěvák. Svět požaduje ateistického mesiáše, postavu tak hypnoticky přitažlivou. A vůbec nevadí, že jeho velké "výroky" nebyly nic více než výzva lidem, aby byli k sobě milejší. Zřejmě ho příliš milovala, než aby rozpoznala absurdnost toho všeho, a zřejmě ho tak miluje dodnes.

(The Independent)