Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2024

Dvacetsedm let po obrovském úspěchu skladby She loves you, dvacet let po rozpadu skupiny a deset let po smrti Johna Lennona, která vzala naděje všem fanouškům doufajícím v to, že se Beatles dají ještě někdy dohromady, se ve světě šíří nová vlna Beatlemánie.
Rozhlasové stanice vysílají každou hodinu nejméně jednu písničku od Beatles. Francouzská Europe 2 láká posluchače reklamním sloganem "Europe 2 - více Beatles" a uvádí za hodinu dvě skladby nejslavnější hudební skupiny. Už čtvrtá generace nachází v jejich hudbě to, co potřebuje, sílu a energii, originalitu, a také svěžest a melodické bohatství.
Zdá se, že hudba Beatles za dvacet let nezestárla. George Martina, který aranžoval všechna jejich alba, to vůbec nepřekvapuje. "Když mi poprvé zahráli svoje písničky, byl jsem okamžitě zasažen novostí jejich melodií, které instinktivně, vzhledem k tomu, že neměli žádné hudební vzdělání, stavěli na klasických harmoniích. Spojení moderní s klasickým je nejlepší zárukou trvanlivosti. Nedivím se, že je jejich muzika přežívá."
Vztahy mezi hudebně vzdělaným Martinem a Beatles byly někdy komické. Když nahrávali Yesterday, přerušil Martin práci a trochu upjatě upozornil Paula McCartneyho, že nemůže zdvojovat tercii, že to se skutečně nedělá. "Nebo když zpíváš Why she had to go ... hrají pod to housle v septimě, to taky nejde," říkal tehdy. Paul se ho zeptal: "Kdo to tvrdí, Georgi? Jaká božská autorita řídí hudbu? Nám se líbí zdvojovat tercie a nechávat hrát housle v septimě. Zní to pěkně ..." Stačilo, aby Martin řekl, že něco není "po hudební stránce správně", aby čtyři rebelové trvali na tom, že to tak udělají. Čas prokázal, že měli pravdu. Yesterday podepsaná Lennonem a McCartneym, ale složená samotným Paulem, se hrála v americkém rozhlase už 5,6 miliónkrát a stále se hraje 714krát za den. A to je jen jediná písnička. Je těžké si představit, kolik mohou písničky Beatles vynést ročně na tantiémách. Je to ožehavé téma a Paul McCartney o něm nedokáže hovořit klidně. Nejprve ho ne právě čestným způsobem při zpětné koupi kdysi prodaných autorských práv předběhl Michael Jackson, který do nich investoval část výnosu svého Thrilleru, a nedávno přišel Paul na to, že Yoko Ono, která odmítla jeho nabídku, aby se spojili a společně koupili práva na písně Beatles, uzavřela tajnou dohodu s Jacksonem a získala práva na některé skladby. Vdova po Johnu Lennonovi o tom samozřejmě nechce mluvit, má stále plné ruce práce s vyvracením nařčení, že byla příčinou rozpadu skupiny. "Ani v nejmenším za to nemohu," brání se Yoko s ledovým výrazem ve tváři, "skřípalo to mezi nimi ještě předtím, než jsem se objevila. Nezasahovala jsem do jejich vztahů. Všichni mě nenáviděli z rasistických důvodů. Kdybych byla roztomilá malá Angličanka, nikdo by se do mě tak nepouštěl."
Paula McCartneyho rozčiluje nejen to, že nemá práva na své vlastní písničky, ale i to, jak s nimi Jackson nakládá. Coca Cola nabízela Beatles miliardy, aby mohla použít jejich hudbu k reklamním účelům. Pokaždé odmítli. A Michael Jackson prodal Revolution jedné firmě na výrobu sportovní obuvi, All you need is love firmě Panasonic, Good day sunshine cukrářské firmě a zřejmě nevidí důvod, proč by neměl v začaté cestě pokračovat, když poptávka roste a melodie Beatles patří ke světovému kulturnímu dědictví tohoto století. Paul McCartney to chápe tím méně, že ani Jackson, ani Yoko Ono takto vydělané peníze nepotřebují. Asi zapomněl, že jsou oba známí svou chamtivostí.
Zatímto se lidé dohadují o peníze, hudba neztrácí svou krásu. Mnoho muzikantů kolem dvacítky přiznává, že jsou i dnes ovlivněni Beatles. Britská skupina Tears for fears použila při natáčení svého posledního alba aranžmá vypůjčená z období Strawberry fields. Zpěvák skupiny Curt Smith vysvětluje: "Hudba Beatles není intelektuální, jak se tvrdí, ale je z ní cítit chytrý a zvídavý přístup k tomu, co ve všech oblastech vzniká. Je plná tajemných symbolů, které se snaží rozluštit celé generace." Zcela ojedinělé v historii populární hudby je to, že si nikdo nikdy nedovolil kritizovat hudbu Beatles nebo jejich nahrávky. Jen na adresu posledního alba Let it be zazněla nesmělá námitka, že je slabší než ta předchozí. "Dokonce i punkové obdivují Beatles," směje se Roger Daltrey, zpěvák skupiny Who.
Další obchodní oživení přinesl nástup kompaktních desek. Nahrávek Beatles se prodává stejně jako klasiky, například firma Emi udává průměrný počet ve Francii prodaných desek Beatles kolem 120 tisíc za rok. Do toho není započítáno 5 tisíc prodaných souborů celého díla Beatles, které stojí 2 700 franků.
Nadšení pro Beatles podnítilo i poslední turné Paula McCartneyho. Poprvé se jeho vystoupení skládalo převážně z písní skupiny a nikoli ze skladeb, které Paul napsal po rozchodu Beatles. "Několik let po naší roztržce mě zájem lidí o předchozí období dráždil," říká Paul. "Nechtěl jsem o něm slyšet, ale neposlouchal jsem nic jiného. Když se dostavil úspěch se skupinou Wings, přestal jsem mít k Beatles napjatý vztah. Dnes se k té době znovu hlásím. Napsali jsme společně vynikající písně a bylo by škoda je už nikdy nezpívat. Navíc, když je nebudu zpívat já, budou to dělat jiní."
Spory Beatles s vydavatelskými firmami se konečně urovnaly a nic nebrání vydání starých nahrávek. Emi potvrdila, že je schopna dát do prodeje desítku alb složených z nahrávek, které nebyly dosud vydány. Tato akce bude spojena s uvedením biografického filmu The long and winding road, pečlivě daného dohromady Harrisonem a McCartneym. Na konci alba Abbey Road zpíval Paul McCartney "Boy, you're gonna carry that weight a long time" (Chlapče, tohle břemeno poneseš ještě dlouho). S úsměvem dnes říká: "Netušil jsem, jak prorocká to byla věta." Těší ho to tím víc, že břímě se mezitím proměnilo v kulturní odkaz, na nějž může být hrdý celý svět. A on nejvíce.