Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2024

"Sedmdesátá léta byla otrava, že? Udělejme si z osmdesátých let něco ohromného, protože je to jen na nás, abychom z nich udělali to, čeho jsme schopni."
John Lennon

Přesně jako když zemřel Buddy Holly, Jim Croce či Elvis Presley: singly Johna Lennona ovládly hitparády. V půli ledna, měsíc po jeho smrti, bylo v Anglii první Imagine, druhé Happy Xmas a páté (Just Like) Starting Over. Reedice všemožných Lennonových desek a nahrávek s Beatles továrny nestačily ani lisovat.
I jinak Lennonova smrt mnoho lidí spojila a objevila v nich zasuté ctnosti: především takt, cudnost a úctu ke slovu. A to nejcennější – novou chuť odporovat zlému a o něco se snažit.
Aniž by recenzenti změnili svá původní záporná hodnocení, v nových pohledech na poslední album Johna Lennona a Yoko Ono, Double Fantasy, zdůraznili hodnověrnost Lennonových myšlenek, tvořících páteř desky: návrat k rodinnému životu, opravdovému přátelství a vůbec pozitivismu. Pouze šéfredaktor Melody Makeru zašel až k nominaci alba jako nejlepšího za rok 1980.
I beze všech smutných aktualizací obstojí písně I'm Losing You a Watching The Wheel; první rockovou hutností, druhá rozjímavostí danou už Lennonovým pianem. Ukolébavkovou Beautiful Boy nechť nekritizuje, kdo nesleduje pokusy o českou dětskou píseň. Woman jako milostné vyznání se v tuto chvíli vzpírá nezaujatému hodnocení – Yoko potvrdila až do konce úctu, kterou k ní Lennon měl. Necháme-li stranou písně Yoko, v úhrnu překvapivější, chybí celému albu víc hudebních nápadů.
Už se nedozvíme, jak by tato i jiná Lennonova hudba vypadala na koncertním turné, v jehož rámci měl Lennon vystoupit i v Blackburne u Londýna, kde v roce 1978 koncertoval Bob Dylan. Byla by živější než v dobách Plastic Ono Bandu?
Nemáme ani tušení, jak vypadají poslední nahrávky, jichž měl prý Lennon připraveno dostatek na další album, které už nedokončil. Jestliže budou lepší, nezvětší to jen lítost, už nyní tak velkou, že ji nevyjádřily ani hlasy významných osobností světové pop music?

Paul McCartney: John byl ohromný kluk a bude chybět celému světu.

Mick Jagger (Rolling Stones): Johna Lennona jsem znal osmnáct let a měl jsem ho rád, ale zrovna teď, v tak strašné chvíli pro jeho rodinu a milióny fanoušků nechci jen tak něco poznamenávat.

Elton John: Jsem tak šokovaný, že nechci říkat vůbec nic. Než budu s kýmkoli mluvit, doufám, že si zítra promluvím s Yoko.

Mimi (Johnova teta): Byl šťastný jako sluníčko. Chystal se domů, hned jak mu vyjde deska.

Bob Geldof (Boomtown Rats): Představuji si, že John Lennon není, je to strašně těžké. Když ten kluk s revolverem zastřelil Lennona, ukradl nám naše mládí. Jeho hudba obklopovala naše dospívání. Cítím jeho smrt mnohem ostřeji než třeba Presleyho nebo Hendrixovu, nebyl žádným hrdinou, on to překonal. Jeho hudba byla všemocná, vyhrával vám vaše vlastní myšlenky. Mně i mé generaci byl tak blízký, že když se to stalo, bylo to jako kdyby vám někdo znásilnil vlastní svědomí. Takovéhle násilnosti si většinou umíte představit v souvislosti s některými rockery, ale ne u Lennona. Myslím, že nejlepším gestem Lennonovi by byla změna amerického zákona o nošení zbraní, aby se něco takového neopakovalo.

George Martin (producent Beatles): John byl ze všech nejuzavřenější a hodně si toho prodělal. Snášel hlavní břemeno v záležitosti s Allenem Kleinem i traumatizující zkušenost z možného vyhoštění z New Yorku. Když dostal povolení k pobytu v USA, soud vyjasnil všechny pře a když se uvolnil z nahrávacích závazků, všechno dospělo k pokojnému řešení. Skutečně mi řekl: "Poprvé v životě jsem svobodný. Nemusím nic pro nikoho dělat."

Jeff Lynne (Electric Light Orchestra): Na můj život, a zrovna asi tak na všechny ostatní, měl největší vliv John Lennon. Byl jedinou osobností, se kterou jsem se chtěl setkat.

Peter Townshend (The Who): Jsem příliš rozrušený, abych o tom mluvil. Nenajdu slova, která by vyjádřila, jak mi je.

John Peel (nejslavnější světový disc-jockey): Když jsem se to dozvěděl, bylo mi velice bídně. Nebýt Beatles, byl bych asi programátorem někde u počítače. V roce 1964 samotný britský původ, zvlášť když jste tvrdili, že pocházíte od Persey (což jsem tvrdil), stačil dostat vás do rozhlasu. Musel jsem si liverpoolský přízvuk trochu pěstovat, abych je přesvědčil. Nebýt Beatles, nikdy bych nedosáhl takové kariéry.

Paul Gambaccini (publicista): Newyorčany zločin šokoval. John Lennon a Paul McCartney jsou v USA považováni za božstva. Tohle newyorčanům připomnělo, že v New Yorku může být zabit kdokoliv kdykoliv.

Jonathan King: Je mi z toho smutno dvojnásob… Především Lennon New Yorku propadl, viditelně se do něj zamiloval, a ono je to město extrémů, dobra a zla, tyhle věci se tam stávají. A to, co jsem měl na Lennonovi nejradši, bylo jeho odhodlání stát za svými city. To, že když kdekdo pomlouval Yoko, která nebyla světovým ideálem prsaté blondýny, on se do ní prostě zamiloval a hotovo!

Neil Spenser (New Musical Express): Nedovolme, aby se náš zármutek změnil v nesprávné zoufalství. To by vůbec neodpovídalo životu Johna Lennona, právě naopak. Řekl, že pokud kdy Beatles měli nějaké poselství, pak to bylo naučit se plavat…

"Nečekejte, že přijde John Lennon, Yoko Ono, Bob Dylan nebo Ježíš Kristus a udělají něco za vás. Musíte to udělat sami!" Jestliže jste Johna Lennona opravdu milovali a věřili mu, uděláte právě tohle. Vytvořil ze svého života cosi dobrého, cenného a trvalého. Všichni bychom se měli pokusit o totéž.

(Jiří Černý - Melodie)