Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2024

"Sám první přiznám, že o hudbě nevím téměř nic," sděluje Ringo Starr, o čemž nikdo nepochybuje. "Nenaladil bych bubny ani kdyby mi šlo o život… A když ve studiu někdo řekne: Vezmi to od E, vždycky se musím zeptat, hmmmm a která část písničky to je." Baví ho jednoduchá úderná a tempově ani o zlomek doby neposunutelná hra. Proto se mu ze světových bubeníků líbí Charlie Watts od Rolling Stones a Američan Jim Keltner. Sóla nemá rád, nevěří své paměti. Technikáře neobdivuje, i kdyby bylo pro co.
Když s Beatles natáčel desky, považované dnes za klenoty, neměl ani doma bicí nástroje. Co je to cvičit, nevěděl. To dělal naposledy jako kluk v Liverpoolu.
Podle příhody z natáčení "bílého" dvojalba, kdy ho Paul McCartney jednou vyhnal od bicích, mohly vzniknout dohady, co vlastně Ringo uhraje, zejména bez Beatles. Jenže on hned první rok po jejich rozpadu, 1971, hrál na devíti albech (i když byl kvůli smlouvě s EMI uveden jen na třech). Zvali si ho studií Steve Stills, černí bluesmani Howlin' Wolf a B. B. King, Carly Simonová, Dr. John a další. V anketě, kterou tehdy Melody Maker uspořádal mezi samotnými hudebníky, se ex-Beatle vyjímal jako rockové trní mezi jazzovými růžemi: 1. Buddy Rich, 2. Ringo, 3. Tony Williams, 4. Elvin Jones.
Ringo má z talentů jeden z nejvzácnějších: přirozenou jednoduchost. Někdy se zdála použitelná kdekoli. Případné neúspěchy měnívala Ringova dobrosrdečnost a dětinská hravost ve výstřední roztomilosti.

Otec, herec, podnikatel

"Milý chlapec", jak ho znal celý svět, a bez něhož by Beatles "pravděpodobně nebyli tak úspěšní", jak vyhlásil Lennon a citoval kdekdo, se bezděky i stylově oženil: na rozdíl od Johna, Paula a George si nevzal japonskou režisérku, americkou fotografku ani modelku, ale liverpoolskou kadeřnici Maureen. Mezitím co vymysleli kluky a holčičku (1965 Zak, 67 Jason, 70 Lee), stačil založit a zruinovat stavební firmu a uspořádat řetězec holičských krámů, jejich osud nebyl později zveřejněn.
Směs zádumčivé osamělosti a ztěžklého chápání ho předurčila k přesvědčivému komedianství nejprve ve filmech s Beatles, nejnezapomenutelněji při jeho procházce u řeky v Perném dni (aťsi sám tvrdí, že se tehdy přiopil), a díky jim i v menších rolích po boku hvězd. Když se coby vilný zahradník sápal v Candy na Ewu Aulinovou, přikrytou jen odspoda kulečníkovým stolem, prý bezpečně postihl sarkastický úhel nadhledu nad tématem. V Kouzelném Christianovi už byl synem Petera Sellerse, hrajícího sira Granda.
Pak si ho nejfilozofičtější klaun moderní doby Frank Zappa pozval do svých 200 motelů, aby představoval – Franka Zappu!

Jaké je být Sinatrou

Ze všech Beatles byl Ringo zván do televize, rozhlasu na recepce a festivaly nejčastěji. Nepřestávalo ho to bavit. V lednu 1970 například jeden den přiletěl se ženou do Los Angeles na premiéru Kouzelného Christiana, absolvoval tiskovou konferenci na letišti, den nato show v Hollywoodu, pak premiéru Elvise Presleyho v Las Vegas atd.
V květnu šel v Londýně zatleskat Franku Sinatrovi, což bylo menší překvapení než předtím album Sentimental Journey, kde se Ringův suchý, trampsky monotónní a velmi přibližně intonující hlas pustil do nerovného boje se Sinatrovým swingovým repertoárem ze 40. let. Stardust, Night And Day, Love Is A Many Splendoured Thing, šla rána za ranou, plouživě, leč co snímek, to jiný světoznámý aranžér: Quincy Jones, Elmer Bernstein, Les Reed, Oliver Nelson aj., včetně George Martina, který desku i produkoval.
Co v pubertě halekal po hospodách, mohl teď Ringo zpívat na desce s doprovodem, jaký neměl ani Sinatra. Ostatní Beatles oněměli rozpaky. To už Ringo, nadšen shovívavým úsměvem prostého publika, spěchal do Nashvillu, srdce countryové hudby. Čekal ho tam hráč na steel-kytaru, producent a mozek studia Pete Drake.

Stará láska, staří kozáci

Z beatlovských snímků Act Naturally, Matchbox a jeho vlastní písně Don't Pass Me By se vědělo, jak Ringo zpívá country: pěkně, bez manýry, přiměřeně ledabyle. Vždycky se k téhle hudbě hlásil jako jediný z Beatles, jejich zájmy bývaly přece jen éteričtější.
Pete Drake – tvrdí o sobě, že ročně nahrává v Nashvillu šestsetkrát – dal Ringovi vybrat ze stovky písní. Muzikanty vybral sám: $ 15 Draw je zákusek pro countryrockovou kytaru Jerryho Reeda, ale celé album Beaucoup of Blues by byl instrumentální zážitek sám o sobě s harmonikou Charlieho McCoye, Drakovou steel-kytarou, Presleyho bubeníkem D. J. Fontanou (Ringo vůbec nebubnoval), dobrem Bena Keitha atd. Z Presleyho dílny tu byl i sbor Jordanaires a zvukař Scotty Moore, Elvisův první a nejsyrovější kytarista.
Autoři písní Sorrels Pickard, Chuck Howard, Larry Kingston a Bobby Pierce byli mezi doprovazeči i jako jacísi melodizátoři, kteří mimo mikrofon zpívali zároveň s Ringem – aby nezpíval falešně.
Tohle countryové "mužstvo světa" natočilo za dva dny – včetně Ringa – nejen celé album, ale ještě deset písní navíc. Ringovu zpěvu by vedle přirozenosti slušelo i v textech jako Without Her nebo Woman of The Night víc zaujetí, nicméně i tak dopadlo album, za půl roku sólové kariéry našeho milého chlapce už druhé, slušně.

Nejlepší Ringův singl

Ještě ve chvílích svého samozvaneckého sinatrování natočil Ringo v Londýně s baskytaristou Klausem Voormanem a kytaristy George Harrisonem a Steve Stillsem svou písničku It Don't Come Easy. Čekala pak na vydání víc než rok – do dubna 1971 – a v té době George svůj kamarádský podíl na jejím zvuku dovršil přidáním řízných žesťů.
It Don't Come Easy má se slavnou řadou beatlovských singlů podobné nejen střední tempo, ale hlavně energii, pohodu a tentokrát mimořádně zvučný a výrazný Ringův zpěv (na singlu téměř čistý, na živém trojalbu z Koncertu pro Bangladéš falešný i nad Ringovu míru). Zlatá deska za americký prodej byla první v bubeníkově sólové kariéře. Zatímco novinářský výklad textu – Nejde to snadno – jako Ringovy snahy vymanit se z beatlovské podoby nepůsobí věrohodně, druhá strana singlu, Early 1970, popisuje jasně: Paula příliš zaměstnává farma a rodina než aby hrál s Ringem, Johna zase Yoko, ale kdyby mu vybyla chvilka, zahrál by si, zatímco George je pokaždé po ruce, aby vám s Ringem zahráli.
Třebaže v r. 1972 se pod další singl opět hrdě autorsky zvěčnil svým pravým jménem Richard Starkey, živý slang ani zemitější zvuk Back Off Boogaloo se nevyrovnaly účinku It Don't Come Easy. Druhé místo v domácí hitparádě a deváté v americké však Ringa už podruhé posunuly před ostatní Beatles. Jako autor a zpěvák proti nim neměl teoreticky mít tu nejmenší šanci…

Režisér a kameraman

"Znám jen tři akordy a když skládám, používám tři kytary, každou naladěnou na ten jeden akord."
"Jsem králem prvních slok. Mám první sloku a pak mi trvá ještě rok než písničku dodělám."
"Léta jsem psal texty na melodie jiných autorů, aniž bych si to uvědomil. Na You Win Again od Jerryho Lee Lewise asi stokrát. Pak mi někdo povídá: Ale to je přece tamto. A já řekl: Kristepane. Teprve teďko začínám být trošku originální."
Snad s výjimkou prvního berme Ringový výroky vážně. Aby vůbec podle něčeho mohl skládat, musel ho Klaus Voorman naučit alespoň kytarové minimum. Většinou Ringo vymyslí dvanáctitaktové písně na třech akordech, někdy i na dvou. "Pak to dám Georgovi, ten přidá dalších pět a všichni se mohou udivit."
Ať už byly důvody jakékoli, v albech si dal po countryovém pokusu tři roky oddech. Vyplnil ho především filmy. "Western Slepec rozhodl o tom, že nemám rád koně. Takže pokud by někdo chtěl se mnou natočit western, kde se jen chodí, prosím." Nikdo se k tomu neměl a Ringo vzal ruční kameru a natočil film sám, dokument o Marku Bolanovi ze skupiny T. Rex. Pro Středoevropana je každá příležitost vidět a slyšet světovou rockovou hvězdu ze tří metrů svátkem, z Londýňanů však se mnou rok po premiéře byli na Born To Boogie jen dva, a ti nesledovali plátno. Bolan tolik času neutáhl a po polovině jsem na bláznivě mimologické a hravé prostřihy s klaunsky přelíčeným Ringem už čekal jak na smilování.
Ke tvrzení recenzentů, že frajer stylu Teddy Boy, muzikant, vekslák a manažer Mike ve filmu nazvaném podle Hollyho hitu That'll Be The Day je nejlepší Ringovou rolí vůbec, mi chybí v několika úlohách srovnání. Je to nejživější postava, jakou jsem zatím z pop music ve filmu viděl. Ringo zastínil i hrdinu příběhu, začínajícího zpěváka hraného Davidem Essexem, natož menší roli šitou jakoby na svou míru, bubeníka v podání Keitha Moona z Who.

Nejlepší Ringovo album

Z plánované role charakterově vyšinutého strýce Ernieho v rockové opeře Tommy nakonec zůstala jen zvuková podoba, zachycená s Ringem na dvojalbu z r. 1972, nahraném sólisty a Londýnským symfonickým orchestrem. Jako obyčejně, Ringo svým klidným přednesem odnímá dramatu tíhu a rozvypráví je jako na ulici. Tady vkusně, ale s nevelkou fantazií.
Až konec roku 1973 přinesl od Ringa to nejnadějnější, třetí album, nazvané prostě Ringo. K sílícím pověstem o možném obnovení Beatles přispělo vydatně: všichni čtyři tu měli své písně a všichni také hráli. Chybělo jen, aby to bylo na stejné nahrávce. Ale i bez této reklamy, dnes ostatně už "prošlé", album Ringo svítí téměř nade vším, co jeho strůjce i ostatní Beatles ve svých kariérách vysólovali.
Už shluk účinkujících na malovaném obalu připomíná titul Seržanta Peppera, k němuž se v motivické hříčce odvolává hned vstupní Lennonova píseň I'm The Greatest. Ringo jako zpěvák ohlašuje "největší show na světě", Lennon přidává druhý hlas a piano. Místo jediného chybějícího Paula McCartneyho tu hraje na baskytaru Klaus Voorman, navíc je tu další starý známý Beatles, černý Billy Preston (dlouho byla právě tato sestava považována za pravděpodobné pokračování Beatles bez McCartneyho).
Počítáme-li předem s některými Ringovými omezeními, jako třeba s nemožností dát McCartneyho melodii Six O'Clock cokoli na způsob paulovské něhy, pak album nemá slabé místo. Kromě singlů, které z něho vzešly, je tam krásně zaranžovaná Have You Seen My Baby od Randyho Newmana; aranžér dechů Tom Scott si nalezl míru pro celé album, stejně tak jako producent Richard Perry (především "trefil" ne zrovna snadné interpretační typy Harryho Nilssona nebo Carly Simonové). V Devil Woman, jedné ze čtyř Ringových písní, je uhrančivé duo Ringových a Keltnerových bicích, ve Step Lightly countrybluesová kytara Steva Croppera; zase jinak je radostná Harrisonova countryová Sunshine Life For Me se čtyřmi pětinami Bandu v doprovodu.
Těžko by někdo jiný než starý dobrý Ringo dal zbytky Beatles aspoň takhle dohromady a rozloučil se v závěrečné Harrisonově You And Me (Babe) s albem i hráči tak příjemně.

Goodbye Vienna

Tři úspěšné singly (Ringův a Georgeův Photograph, Burnettův starý rock You're Sixteen a Ponciův a Ringův šlapák Oh My My), z toho první dva americké jedničky, navíc Zlaté desky, a celé album "zlaté" a "platinové"; kdo mohl chtít víc. Lennon telegrafoval: "Gratuluji. Co si to dovoluješ? A slož mi, prosím, nějaký hit."
Následující album zopakovalo smysl pro koncepci, k osvědčeným autorům přibralo Eltona Johna a Nilssona, vstupovalo se do něj vtipným protikladem sféricky šedomodrého obalu s Ringem jako kynoucím kosmonautem a liverpoolsky slangového názvu Goodbye Vienna – Tady to balíme. Závislost na desce Ringo však podvázala nápady, chyběli Paul a George, Ringo Starr na tři pokusy hit nesložil, takže mu musel posloužit dávný cajdák Only You, s nímž od roku 1956 prošli hitparádou už čtyři interpreti. Líp se poslouchal taky starý, ale veselý No No Song s výzvami proti kouření a alkoholu; a že sem tam někde odmítli popěvek vysílat, kupoval se tím líp. S Lennonovou titulní písní a s Toussaintovou Occapellou uchoval desce tvář a zpívajícímu bubeníkovi zdání, že jeho sólová kariéra teprve začíná, a že ji může počítat až od alba Ringo coby prvního, předchozí evergreenové a countryové pozapomenout coby rozcvičovací laškovnosti a přichystat velké věci.

"Kdo ví, co přijde. To může být nějaký italský tenor nebo všelicos," zodpověděl v roce 1975 Ringo Starr otázku, jaká bude hudba zítřka. Byl v dobré míře, uctivým japonským reportérům, zvědavým na jeho poselství čtenářům doma, odtušil: "Ahoj, Japonci!" a nekomplikovaně vyjádřil svou oddanost Johnu Lennonovi: "Myslím, že Stěny a mosty jsou nejlepší album, jaké kdo za posledních pět let udělal."
"Ano, všechno ostatní, filmy, písničky, je pořád jaksi druhořadé," říkal také. "Nic mě netěší tak jako bubnování."

Stolečky za 2500 liber

Tedy míň než paličky, ale určitě ho těšilo například bytové návrhářství. Od roku 1970, kdy se spojil s designérem Robinem Cruikshankem pod firmou Ringo Or Robin Limited, kreslil a tvaroval stolečky, zrcadla, pokojovou konstrukci pro stereo, atd. Překvapoval neobvyklými materiály, rozměry, tvary a cenami. Jeho zamilovanou soupravou byly stolky s upravovatelnými výškami pro celou rodinu Starrových. Do své úřadovny v budově společnosti Apple nechal vestavět olbřímí kovovou konstrukci – stereo. Elegantní grilovací stolek upomínající na předek Rolls Royce si posléze koupil manažer Eltona Johna za 2500 liber.
Otevřít si obchod s těmito radostmi (už za tři libry bylo k mání těžítko ve tvaru jablka) i v Los Angeles se mu roku 1974 nepodařilo, ale prý se nevzdal.

Volání gramogigantů

V roce 1975 vypršela i Ringovi smlouva s koncernem EMI, jehož součástí byla značka Apple. Zatímco v Hamburku, kde se Polydoru upsal pro Evropu, vypadl z letadla do náruče fotoreportérům, v amsterodamském Hiltonu mu firma Atlantic změkčila slavnostní vpád na americký trh revuálními tanečnicemi, jež měly vše, jen nahoře nic.
Tehdy působila kombinace Ringa a sexu stejně ironicky jako jeho recitace hlubokým hlasem v Only You. Nás, vrstevníky, ještě nenapadlo, že pro celou novou posluchačskou generaci, kterou od dob Ringových nejpůsobivějších zpěvů a rčení dobrých deset let, bude pohled na neznámého vousáče a šantánové slečny spíš nezajímavým tuctovým trapasem než ironií. Natož abychom si připustili, že posledním albem u Apple, dobrým výběrem hitů Blast From Your Past, se nad Ringovou gramodeskovou kariérou zavírá nejméně na pět let voda.
Nejdřív rozjel svou soukromou značku Ring O'Records – instrumentální verzí alba Ringo! Donutil k ní Davida Henschela, dvaadvacetiletého syntezátorového virtuosa, který už hrál s Eltonem Johnem, Wakemanem a Jimem Webbem a dělal zvukaře McCartneymu a Genesis.Původně po něm chtěl přesné kopie všech písní, ale potom ho nechal a polovinu skladeb ze svého slavného alba ani nepoznal. "Myslím, že je asi nejlepším hráčem světa na tento nástroj," tvrdil Ringo v půlhodinových interview, jakých mu v reklamní kampani Polydor organizoval i dvanáct denně. "Wonder je samozřejmě úžasný, ale používá syntezátor jako odvaz, kdežto David jej používá namísto orchestru." – Co se asi s Úžasnou hudbou (LP Startling Music) a celou značkou Ring O'Records stalo?

Nástroje Rotogravury

Po rozchodu s Apple i s manželkou se Ringo usadil v Monte Carlu, kvůli vysokým britským daním. Na cesty do Londýna za dětmi bral americkou modelku Nancy Andrewsovou jen když bývalá manželka nebyla doma. "Nechci, aby se potkaly," vysvětloval vážně. "Jsou to zcela odlišné typy." Proč si nechal vyholit lebku? "Ten den bylo horko." A nevěřil svým očím při čtení zprávy, že udeřil do brady muže, který se dotknul jiné Ringovy přítelkyně, zpěvačky Lynsey de Paulové: "Copak by mohl takový hodný mužský jako jsem já udělat něco špatného?"
Styl, humor a vkus projevil i v pojetí premiérového alba u Atlantiku/Polydoru. Ringo's Rotogravure. Z titulu nevyhlíží lupou jen tak: na zadní straně jsou fanouškovské vzkazy na fotografii dveří do kanceláře beatlesovské společnosti opravdu špatně čitelné. Však Ringo původně žádal, aby se v krámech k albu přídávala pokaždé lupa.
S novým producentem, zkušeným soulovým odborníkem Arifem Mardinem, vyrobil album skvěle zahrané i sejmuté, s kytaristy jako jsou Jesse Ed Davis, Eric Clapton, Peter Frampton, Lon Van Eaton, Mac Rebennack a Danny Kotchmar, jedním lepším než druhým, téměř povinnou učebnici doprovodné hry: to platí i o jazzrockových dechařích bratrech Breckerech, klávesových nástrojích Johna Jarvise aj. Vrcholem je kytarový trojzpěv v Claptonově This Be Called A Song. A jako píseň Harrisonova pomalá milostná I'll Still Love You; docela se povedla i Ringovi.
Vcelku je však Rotogravura natolik skvělé instrumentální cvičení, zvláště ve stylu soul, že se vytrácí Ringova zpěvácká totožnost. "Nejsem tu, abych vyprávěl příběhy," objasnil to. "Chci udělat tolik singlových hitů, kolik jsem schopen, a albový hit. Mám popularitu rád." Vstupní A Dose of Rock'n'Roll však zůstala v úspěšnosti za minulými singly – a ta byla ze všeho nejprodávanější. Ani Lennonovy a McCartneyho skladby, slabší než dřív, nezabraly.

Ringo Čtvrtý

Titul Ringo The 4th platil "upravenému" číslování alb i obalové fotografii našeho hrdiny s vladařským mečem v rukách a dvořankou za krkem.
Jsou tu nahrávky mdlejší, převládají však vyostřené a nadupané, jak dokonalé playbacky nachytané pro táhlou hořkost Roda Stewarta (Gave It All Up), pastorskou důstojnost Solomona Burka (Wings), dynamiku Wilsona Picetta (Sneaking Sally Through The Alley). Ringo, spolu s Vinim Ponciou autor šesti skladeb z deseti, zpívá – a to je přesmutný paradox celé záležitosti – vlastně vůbec nezvučněji a relativně nejvýrazněji v celé své kariéře, oproti Rotogravuře je jeho hlas na desce čitelnější; a stejně je to zbytečné. Tahle deska je opravdu pro jiného zpěváka, univerzálnějšího…
Ale jak to říkal pan prezident Ahmet Ertegun tehdy před těmi tanečnicemi? "Je nám velkou ctí přivítat Ringa Starra na značce Atlantic. Ringo je jedním z nejnadanějších a nejvšestrannějších umělců, jaké jsem měl to potěšení poznat." Po katastrofálním nezájmu o desku Ringo Čtvrtý uvolnil Atlantic "jednoho z nej…" bez pocty.
"Na albu je nejtěžší vymyslet obal a titul," řekl jednou Ringo. Obojí vždycky vykřesal až zasvítilo, a přece to teď už nestačilo. Co se kde ztratilo?

Singlové nebezpečí

"Každý umělec, který je poctivý, vám řekne, že když je album natočené, začne ho nenávidět. Jste s ním už tak dlouho, že nevíte, co na něm je, oč tam běží." To by Ringovi jistě potvrdili i tvořivější hudebníci. Jenže studiová únava doléhá mnohem víc na ty, kteří hrají jen ve studiu, bez styku s živým posluchačem, místo tleskajících dlaní, povzbudivých pohledů, odečítají odezvu své práce jen z počítačových zpráv o prodeji. Dostihy od desky k desce, od tiskovky k tiskovce (o desce), od večírku, recepce či jiné společenské události ke druhé (s lidmi, důležitými pro propagaci desky).
Ringova silná stránka, tmelit partu osobností třeba i silnějších než on, se mohla uplatnit tam, kde nějaká parta už sama o sobě byla; ne kdekoli a s kýmkoli. Nevím, jak ze soukromí, ale z desek ze začaly vytrácet Ringovy charakteristické rysy: dobromyslnost, lenivá pohoda, melancholie, humor. A nenahradilo je nic podobně přesvědčivého, jako kdysi v nahrávce It Don't Come Easy.
Stal se zpěvákem oddechového rocku. Neprovokuje k odporu ani k souhlasu. Dobře se podle toho dá tancovat. Hlas je zaměnitelný.
Neztratit sebe sama – možná na albu to nejtěžší.

Bez hitu i bez tváře

Bad Boy (Zlý chlapec) stojí zatím na konci Ringovy kariéry. Spolu s Ringem Čtvrtým je to prý největší investiční fiasko Polydoru v minulém desetiletí. I ze skladů už obě alba vyřadili.
Bad Boy nemá nápad v titulu ani na obalu. Po dvou pokusech Mardinových se produkce ujal Vini Poncia a hned na úvod složili s Ringem Who Needs a Heart, žesťový pochod, jako kdyby měl z opony vyjít James Brown. Pak zazní titulní slow-rock jak z 50. let. A tak se skladby hádají dál jedna s druhou. I zvuk často připomíná spíš lepší kavárenskou kapelu. Nelze se zbavit dojmu, že jména jako Push-a-lone, Diesel nebo Git-tar zašifrovávají spíš průměrné než vynikající instrumentalisty. Kdopak to asi na Bahamách a v Kanadě vlastně s Vinim Ponciou natáčel?
Veskrze nenápadité aranžmá písničky Heart On My Sleeve z dílny folk-bluesového dua Gallagher-Lyle vzbuzuje pouze nudu, zato verze Where Did Our Love Go, skoro znělky k původních Supremes, ukazuje, že už nebylo vůbec co natáčet.
Až na úplném konci alba, po všech těch zbytečnostech včetně skoro všudypřítomných varhan, se z písničky A Man Like Me vyloupne, co snad Ruan O'Lochlainn psal přímo pro Ringa. Silnou melodii načíná velebně hlas, přidává se klavír, bicí, potom smyčce a sbor: "Můžeš se spolehnout, uvidím tě tam z pódia v Carnegie Hall. Vystoupím, až zhasnou světla, protože jsem muž a vlastně jsem docela malý. Protože muž jako já patří světu a svět je báječné místo pro život a muž jako já prostě zpívá světu, který si běžo kolem dokola. Můžeš se na mě spolehnout, uvidím tě tam. Budu tam, až budeš potřebovat přítele, až ti bude zle, stanu se tvým klaunem a dozpíváme svou písničku."
A když je úplné ticho, cinkne činel. Konec.
Tesklivost chaplinovské melodie ještě nedovyprchala.
Bude Ringo Starr ještě někdy – na desce, v biografu, kdekoli – naším přítelem klaunem? Aniž bychom za ním museli do Žluté ponorky?

(Jiří Černý - Melodie)