Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2017




Věc: Poslední koncert The Beatles
Kde: Cadlestick Park, San Francisco
Kdy: 29. srpna 1966


Když jejich americké turné dorazilo 29. srpna 1966 na svoji poslední zastávku v San Franciscu, mohli si Beatles přeci jen trochu úlevně vydechnout. Ze všech měst, které navštívili, bylo právě San Francisco tím nejméně pravděpodobným místem, kde by mohly nastat problémy kvůli Lennonovým výrokům o Ježíši Kristu. Postoj místního publika během koncertu v Cadlestick Parku nejlépe vystihnul transparent, který vyvěsila skupina fanoušků: „Spásu přináší Lennon.“

Beatles přiletěli během odpoledne z Los Angeles, bez Briana Epsteina, který tam raději zůstal. Podle životopisce Beatles Raye Colemana Brian cítil, že mohlo jít o poslední koncert skupiny a nebyl schopen unést tíhu emocí takovéto události. Ještě v letadle si Beatles pochutnali na speciálním slavnostním jídle na počest závěru turné. George Harrison se svěřil Barry Tashianovi, frontmenovi jedné z předkapel, bostonských The Remains, jak je rád, že už mají šňůru skoro za sebou. „Jejich rozpoložení dávalo tušit, že to bude poslední vystoupení,“ říká Tashian. „Byla na nich znát viditelná úleva, že už brzy budou na cestě domů.“

Letadlo přistálo v San Franciscu okolo půl šesté odpoledne. Na rozdíl od jejich předchozích zastávek je na letišti nevítal dav fanoušků. Jak napsal Eric Lefcowitz v Tomorrow Never Knows: The Beatles Last Concert (Tommorow Never Knows: Poslední koncert Beatles), místo fandů je očekával „špalír kysele se tvářících policajtů a asi tak padesát místních novinářů“. Ale to nebylo nic proti uvítání, kterého se skupině dostalo přímo v Cadlestick Parku. Když jejich autobus dorazil na místo, hlavní brána byla zamčená. „Všichni v autobuse se mohli umlátit smíchy,“ vzpomíná Tashian. „Řidič začal objíždět parkoviště kolem dokola a pořád přidával a přidával, aby ujel fanouškům. Najednou, ve snaze setřást rostoucí zástup fandů, vyjel z parkoviště a cestou necestou se řítil přilehlou čtvrtí.“

Byla to dvacetiminutová projížďka jak vystřižená z Perného dne. „Křižovali jsme ulicemi a málem se úplně ztratili,“ vypráví Tashian. „Nakonec jsme se ale šťastně dostali zpátky a tentokrát už otevřenou hlavní bránou projeli až k našim šatnám.“

Po večeři přišla za kapelou do zákulisí skupina novinářů a hostů, včetně Joan Baezové a její sestry. Jeden reportér se zeptal, jestli si Beatles nevypůjčují nápady od barokních skladatelů. John Lennon odtušil: „Já ani nevím, co je baroko. Nerozeznám Handela od perníkové chaloupky.“

V osm večer už dav 25 tisíc fanoušků poslouchal hymnu v podání najatého orchestru. Pak na scénu, vzdálenou z bezpečnostních důvodů asi 70 metrů od tribun a obehnanou bezpečnostním plotem, nastoupili The Remains. Když odehráli své vlastní krátké vystoupení, doprovodili ještě zpěváka Bobbyho Heba při jeho šlágru Summer a dalších třech skladbách. Dalšími předskokany byla skupina The Cyrkle. Její člen Tom Daws říká, že energie sálající z obecenstva byla přímo hmatatelná. „Vzpomínám si, že noc byla jasná. Blesky fotoaparátů, umělé osvětlení, jekot davu… celé šňůra byla vzrušující a tohle byl její vrchol.“

Následovali The Ronnetes, o jejichž doprovod se rovněž postarali toho večera vskutku velmi vytížení The Remains. A konečně, krátce před půl desátou, konferenciér uvedl The Beatles, kteří na scénu přišli přes plochu, s kytarami a (v Ringově případě) paličkami v rukou.

Skupina, oblečená do secesních obleků a hedvábných květovaných košil své vystoupení odstartovala zkrácenou verzí Rock and Roll Music, následovala She’s a Woman. Po další písničce If I Needed Someone ohlásil Lennon skladbu „o velmi necudné dámě jménem Day Tripper.“ Pak přišla na řadu Baby’s In Black, během níž se pět fandů pokusilo dostat k pódiu, jejich snahu ale zmařila ochranka. Beatles se tím nevzrušovali a hráli v klidu dál, asi i protože věděli, že jejich únikové auto čeká opodál. Řidič dostal pokyn, aby během celého koncertu nechal pro všechny případy motor raději nastartovaný. Mezitím na řadu přišla I Feel Fine, pak upravená Yesterday (Beatles skladbu během turné hráli v neobvyklém aranžmá jako celá skupina s elektrickými kytarami a bubny – pozn. překladatele), následovaná I Wanna Be Your Man. Během Nowhere Man došlo k dalšímu incidentu, když se další fanoušci rozběhli k pódiu, byli však opět včas zastaveni. Zjevně otrávená skupina pokračovala odfláknutou Paperback Writer. I přes tyto vyhrocené momenty patřilo vystoupení podle Toma Dawese k těm nejlepším na celém turné. Vzpomíná, že jejich poslední číslo Long Tall Sally bylo tím pravým vypalovákem na závěr. Pozorní posluchači pak ještě mohli zaslechnout, jak Lennon vybrnkává úvod k In My Life (tuto skladbu z alba Rubber Soul Beatles nikdy živě nehráli – pozn. překladatele), předtím, než skupina nastoupila do připraveného auta…

Atmosféru během zpátečního letu do Los Angeles, Tashian popisuje jako „uvolněnou a slavnostní“. George Harrison, který byl spolu s Lennonem největším odpůrcem koncertních turné, oznámil:„Tak a je to za náma. Teď už nemusím předstírat, že jsem Beatle, lidi!“

Po přistání v Los Angeles letadlo nejprve opustil doprovod, zatímco Beatles ještě zůstali na palubě. Barry Tashian, než také vystoupil, je nesměle požádal o podpisy. „John mi řekl: ‚Klidně se za námi někdy stav, když to nebudeš mít dál, než sto mil,‘“vzpomíná Tashian. „Rozloučil jsem se a sešel ze schůdků letadla zpátky do normálního života.“

Také pro Toma Dawese to bylo tvrdé přistání. „V Cadlestick Parku jsem přišel na scénu, zamával a 14 000 lidí začalo řvát Jéééé“, říká Dawes a napodobuje jekot davu. „O tři dny později jsme vystupovali v hotelu Caskills, kde bylo 13 lidí, kteří cinkali svými příbory a skleničkami a říkali nám, ať nehrajeme tak nahlas.“


Z knihy The Beatles – Ten Years That Shook The World (The Beatles – Deset let, co otřásla světem), kolektiv autorů, Mojo, 2004

Příspěvek o posledním koncertu Beatles napsala Dawn Eden, hudební publicistka, která se mj. podílela na knize Encyklopedie singlů, nebo antologii Kill Your Idols (Zabij své hrdiny). Její články se dále objevily v časopisech Mojo, Billboard atd.

(Přeložil Vít Mlejnek)