Kontakt

Copyright Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
1996-2017




Jeden z prvních teenagerských idolů moderní pop-music, bývalý bubeník Beatles Ringo Starr, si vydal album. Ve svých skoro třiašedesáti možná ani nemusel, ale pracovat s kamarády na příjemných písničkách je nepochybně dobrý oddych po úmorném přehazování peněz vidlemi. Z alba Ringorama je zřetelně cítit Ringova radost, že si může podle libosti zabubnovat, zazpívat a vymýšlet písničky bez ohledu na strategie gramofonových firem.
Ringorama je nostalgická deska chlapa, který se i po šedesátce cítí mlád. Nostalgie přitom není jen v různých narážkách, které potěší hlavně znalce historie Beatles, ale zároveň v radosti, že může dělat zábavu, a ne obchod, protože to už dneska nebývá zvykem. Když se svým nedokonalým hlasem prodá jen pár exemplářů, nic se nestane. Přesto na desce zazní smutný tón. Písnička Never Without You je vzpomínkou na Ringova blízkého přítele George Harrisona. Ale není to žádné kvílení, jen srdečné vyznání přátelství až za hrob se spoustou obdivných narážek na Harrisonovy nejslavnější skladby, do nichž jemně kvílí kytara Erika Claptona. Na pohřbu se hrávalo smutně, ale ze hřbitova šla vesnická kapela zvesela. V tom je podstata určitě nejlepší pocty Harrisonovi, která od jeho smrti vznikla. Ringo nic nepředstírá a nesnaží se jít s dobou. Za moderním zvukem a moderními aranžmá jsou chytlavé popěvky, které vycházejí z toho, v čem vyrůstal, ze swingu a dřevního rock'n'rollu. Je v nich jednoduchost, bezelstná přímočarost, humor (někdy dětský) a přirozenost. Do Ringova mixu patří i sedmdesátá léta. Ta se projevují v kytarovém zvuku některých ostřejších skladeb, který by slušel tehdejším kapelám jako Slade nebo Racey. Překvapí, když si jedno kytarové sólo v duchu "sedmdesátek" vystřihne pinkfloydovský David Gilmour, který v té době hrával mnohem vznešenější hudbu. Sedmdesátá léta jsou přítomna také v Ringově chytlavém duetu s Williem Nelsonem Write One For Me, evokujícím tehdejší countryový písničkářský trend. V některých okamžicích se zdá, jako kdyby se vrátil do časů svého nejlepšího alba Ringo z roku 1973. Jako tehdy, i dnes si nejvíc vypůjčuje ze skladatelského stylu Paula McCartneyho. Na albu mnohokrát zazní typické mccartneyovské ozvěny kabaretů a musichallů padesátých let minulého století, zvláště když chce Ringo akcentovat něco komického. Nakažlivá dobrá nálada, popěvky snadno pronikající do uší, jednoduché, někdy praštěné texty a snímky smíchané tak, aby vyniklo Ringovo bubnování, to jsou devizy, podle kterých lze poznat písničky usměvavého strýčka Ringa na první poslech. Babí léto bubeníka Beatles prostě vrcholí.

(Josef Vlček - MF Dnes)